Nemocnice jsou, kromě své zdravotnické funkce, také zaměstnavateli, a proto by se i ony měly věnovat rovným příležitostem a rozmanitosti v souvislosti s personálními otázkami a slaďování osobního a pracovního života svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Rovné příležitosti se ale netýkají pouze personálních procesů, ale také např. přístupu k pacientům a pacientkám. V některých zemích ukládá nemocnicím povinnost zaměřit se na rovnost žen a mužů dokonce zákon.
V Anglii zákon nařizuje nemocnicím prosazovat rovnost žen a mužů
Britské nemocnice mají za povinnost vytvářet tzv. Gender Equality Scheme (systém rovnosti žen a mužů). Tento dokument se zaměřuje na čtyři hlavní oblasti: služby pro pacienty a pacientky, zaměstnanost, nemocniční prostředí a politiku nemocnice. Musí obsahovat strategii a akční plán. Zaměřit se na rovnost žen a mužů totiž ukládá veřejným institucím nařízení o rovnosti (Equality Act) z roku 2006, podobné nařízení existuje také v Norsku.
V Centrální a Dětské manchesterské nemocnici (Central Manchester and Manchester Children’s University Hospitals) funguje na základě „systému rovnosti žen a mužů“ genderová referenční skupina, která připravuje doporučení, jakým směrem se má nemocnice v oblasti vydat a má na starosti i praktické naplňování dokumentu (systému). Skupina také pravidelně hodnotí vliv genderové politiky na skutečný stav genderové rovnosti v nemocnici. Ve strategii genderové rovnosti je zahrnuto několik parametrů. Např.: v oblasti nemocničního prostředí jsou sledovány možnosti kojení, přebalování dětí (případné rozšíření těchto možností); v oblasti péče o pacienta se jedná převážně o seznámení veřejnosti, s tím, jaká byla genderová strukrura pacientů nemocnice, včetně vysvětlení, proč na některých odděleních byla poskytnuta péče více ženám a naopak. V oblasti zaměstnanosti byl realizován genderový mzdový audit a proběhla kontrola všech personálních politik, zda je v nich respektována rovnost žen a mužů. Na úrovni rozhodování se konečně sleduje úspěšnost politiky genderové rovnosti a potřeby zaměstnankyň a zaměstnanců.
Harmonizace osobního a pracovního života
Nemocnice pracují non-stop, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Je vůbec možné v tomto režimu skloubit pracovní a osobní život? Některé nemocnice se snaží svým zaměstnancům a zaměstnankyním poskytnout takové prostředí, ve kterém to jde. Patří mezi ně např. Brigham and Women’s Hospital (Brighamská a ženská nemocnice) ve Spojených státech. I když je systém zdravotnictví v USA jiný než v České republice, některá opatření je jistě možné zavést i u nás.
Ve spolupráci s Harvardskou univerzitou nabízí Birghamská nemocnice svým zaměstnancům a zaměstnankyním péči o děti (zprostředkuje hlídání doma, provozuje vlastní zařízení péče o děti, realizuje volnočasové aktivity a letní tábory), ale i péči o závislé seniory (zdravotní péči, zajištění pečovatelky/ pečovatele, realizuje společenské aktivity pro seniory apod.). Nemocnice pro své zaměstnance a zaměstnankyně pořádá semináře zaměřené na sladění osobního a pracovního života, dále zde v případě potřeby existuje skupina pro oběti domácího násilí.
Evropský institut zdraví žen
Z trošku jiné oblasti je Evropský institut zdraví žen (European Institute for Women’s Health). Jedná se o instituci Evropské unie, která má zajistit zapojení genderového rozměru do zdravotnictví. Např. v osmi zemích Evropské unie iniciovala výzkum, zda jsou ženy a dívky diskriminovány v přístupu ke zdravotnictví. Výzkum prokázal, že ve většině těchto zemí se k rovnosti příležitostí žen a mužů ve zdravotnictví nepřihlíží. Neexistují relevantní instituce, není sledován genderový rozměr jak přístupu ke zdravotnictví, tak např. v prevenci různých onemocnění. Proto se Evropský institut snaží, aby členské země genderový rozměr sledovaly a omezily diskriminaci ve zdravotnictví.
Zdroje:
http://www.cmft.nhs.uk/trust/gender-equality-scheme.aspx
http://www.brighamandwomens.org/
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).