…říká Eva Králíková, která je nejen „ženou ve vědě“, lékařkou a vědkyní, ale zároveň odbornicí zohledňující ve své práci genderové aspekty. Působí v Ústavu hygieny a epidemiologie a Centru závislosti na tabáku III. interní kliniky 1.LF UK a VFN v Praze. Její pohled je tedy zajímavý nejen v souvislosti s tím, do jaké míry je věda otevřená ženám (a ženy vědě), ale i v kontextu tématu, o němž se dnes tolik mluví: závislosti na tabákových výrobcích.
MUDr. Eva Králíková, CSc. je ženou, která v otázkách kouření, a zejména kouření žen, dlouhodobě bije na poplach, upozorňuje na nebezpečí a předkládá argumenty, kteří mnozí odmítají slyšet či pochopit. A já nemohu nepřiznat, jak moc mě těší, že jsme jmenovkyněmi.
Vzhledem k tomu, že tématem tohoto čísla je postavení žen ve vědě, první otázka je jasná: Jak hodnotíte šance, které se ženám ve vědě naskýtají?
Je nepochybné, že mezi mužem a ženou jsou dané rozdíly, které nelze ignorovat ani změnit – například dítě vždy porodí žena, nikoli muž. Dále jsou to, řekněme, jiné předpoklady – i když některá žena zajisté může být silná, častěji bude fyzicky výkonnější muž. A tak dále, to je jistě mnohokrát omleté. Věda je ale oblastí, kde moc rozdílů podle pohlavím daných podmínek nevidím, spíš jsou rozdíly v přístupu společnosti: pokud je péče o rodinu a dítě výhradně na ženě, je to jistě pracovní handicap, nejen ve vědě.
V čem je vědecká kariéra pro ženy obtížnější, co ji naopak může usnadnit?
Obtížnější je v tom, že se od nich čeká - a jistě i právem - vytvoření rodinného zázemí, a to stojí energii a čas. Někdo musí uklidit, zašít, vyžehlit, vychovat děti. Řadu z toho ale může převzít muž, nebo lze část této práce zaplatit: pokud je ovšem z čeho. Vědeckou kariéru žen by zajisté usnadnilo například důstojné finanční ohodnocení. Pokud tomu správně rozumím, kromě toho, že věda je u nás obecně mizerně placená, jsou platy žen navíc asi o čtvrtinu menší, než za stejnou práci dostanou muži.
Proč je podle vás žen ve vědě tak málo?
Asi právě pro ty platy a také pro časovou náročnost. Ve vědě není pevná pracovní daba, nepracuje se „od – do“.
Jak se dařilo a daří ve vědě a odborných kruzích vám?
Osobně si nemohu stěžovat. Jednak mám podporu manžela, včetně finanční, jednak mám dospělého syna, který už o můj čas nestojí, tedy nic mi nebrání pracovat.
Na co se ve své práci zaměřujete a v čem je pro vás zajímavá?
Přes dvacet let se věnuji tématu, které mne fascinuje. Kouření je u nás příčinou prakticky pětiny úmrtí a my tento problém v podstatě stále ignorujeme. Minulý týden se v médiích objevila poplašná zpráva o tom, že jakési naběračky obsahují kancerogenní látku a musí se okamžitě stáhnout z trhu. To je jistě správné, ale stejnou látku, plus asi stovku dalších kancerogenů, obsahuje cigaretový kouř. Jak to, že nás to nezajímá?
Stejně tak lékaři. Když dnes v medicíně chcete vynalézt nějaký nový léčebný postup, nejspíš to bude velmi drahé a navíc se musíte specializovat tak, že kolegovi už nebude úplně jasné, co vlastně děláte. Ale kouření? Jenom ptát se na ně všech pacientů a všem doporučit přestat by znamenalo významné snížení počtu kuřáků a kuřaček. Pokud jim lékař či lékařka věnují pár minut navíc a poradí, jak přestat nebo předepíší lék, je to ještě účinnější a přitom pořád poměrně jednoduché. Cena roku zachráněného života tím, že pomůžeme někomu přestat kouřit, je odhadem 15x levnější než cena roku zachráněného života jako průměr ceny léčby, která se obecně v medicíně používá. Tedy, je to laciné, jednoduché a přitom účinné. Proč to tedy my lékařky a lékaři všichni neděláme? Snad že to není tak atraktivní jako vyšetření na drahém přístroji? Přitom kouření způsobuje nemoci všech částí těla ve všech oborech medicíny. To je to, co mne fascinuje.
Zabýváte se kouřením mimo jiné z genderového hlediska – proč? V čem je kouření žen specifické?
Ve všech zemích začali kouřit nejdřív muži, po nějaké době teprve ženy. Dříve se myslelo, že když budou ženy kouřit stejně jako muži, budou taky umírat jako muži. Kupodivu to tak není – umírají o trochu víc, příčina není úplně jasná, ale asi hrají roli mimo jiné hormony. Kromě toho jsou tu i další rozdíly: například ženy bývají v průměru méně než muži závislé na nikotinu, ale významnější roli u nich hrají psychosociální vazby. Jejich úspěšnost v odvykání je o málo menší než u mužů. A pak je tu těhotenství. Kouření ženy nebo kouření v jejím okolí může významně poškodit plod.
Jak se stavíte k aktuálním opatřením v celé řadě zemí, které přistoupily k zákazu kouření v restauracích a na dalších veřejných místech, resp. jak vnímáte protiargumentaci celé řady českých politiků?
Ta je dost hrozná a je bohužel špatnou vizitkou míry civilizovanosti naší společnosti. Chápu, že každý politik nemůže rozumět všemu. Ale pokud se k něčemu vyjadřuje, měl by se někoho kompetentního zeptat. Tvrdit dnes, že není prokázaný vliv pasivního kouření na zdraví, může skutečně jen ten, kdo o tom nic neví, ta debata je na odborné úrovni dávno uzavřená. Doufám, že ti, kdo se takto hloupě vyjádřili, budou mít taky odvahu říct, že se mýlili, až si o tom něco přečtou. Ve všech zemích, kde se v restauracích nekouří, poklesly akutní infarkty myokardu během prvního roku zhruba o 10 – 20 %! Klesl i výskyt respiračních onemocnění, na pokles nádorových onemocnění se musí počkat déle. Jenom tohle by snad stačilo. Navíc se ve všech zemích zvýšily zisky pohostinského průmyslu, všude má takový zákon podporu naprosté většiny obyvatel. Vnímají jej také jako naplnění svobody dýchat čistý vzduch, tedy právě kvůli svobodě všech by se mělo kouření odsunout jinam než do veřejných prostor. Jsem si jistá, že kouřit se v restauracích nebude jednou ani u nás, je jen otázka, s jak velkým zpožděním tento zákon přijmeme. Čím později, s tím větší ostudou.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).