Tomáš Sedláček, ekonom a etik, zasedl letos v porotě Firmy roku: Rovné příležitosti. V životě se mu úspěšně daří skloubit řadu rolí a aktivit, a tak hlavnímu tématu letošní soutěže, tedy slaďování práce, rodiny a osobních zájmů, velice dobře rozumí. Slaďuje na vlastní kůži, a jak sám říká, je zaneprázdněn v dobrém slova smyslu. Následující rozhovor nabízí řadu podnětů k zamyšlení, jak se nenechat smést spěchem dnešní doby.
Jste na rodičovské dovolené, zároveň učíte na vysoké škole, pracujete v bance, píšete na blog, vystupujete v médiích. Jak to všechno zvládáte?
Téměř celý rok jsem byl kombinovaně na rodičovské dovolené. Vlastně to považuji za ideální kombinaci. Člověk získá úplně jinou inspiraci, myšlenku koneckonců nevysedíte, jak říká Pavel Kohout. Člověk si také uvědomí, že zde na zemi nejsme pro práci a v této poloze člověka ta práce pohříchu i baví více, pokud nemáte pocit, že vám ukrajuje z vlastního života. Chci to tak dělat i do budoucna. V současnosti mám část úvazku v režimu práce z domova. A články se mi koneckonců píší mnohem lépe z domova, chalupy nebo kavárny. Člověk je sice zaneprázdněn, ale v tom dobrém slova smyslu. Hezké je to v angličtině, odpovíte-li na otázku, jak se máte, že jste „busy“, hned se vás zeptají, jestli jste „good busy“, nebo „bad busy“. Je třeba rozlišovat mezi tím být zaměstnaný a být zdrchaný jak hadr na holi. To hodně lidí zaměňuje a myslí si, že čím vypadá člověk ustaraněji a vyčerpaněji, tím je společensky úspěšnější. Žijeme v době materiálního bohatství a časové chudoby. Doporučuji všem si za kousek bohatství nakoupit čas.
Setkáváte se jako aktivní otec s nějakými předsudky – ať už s negativními, či s pozitivními?
Zatím to všichni hodnotí dobře, zaměstnavatel mi v tomto vyšel maximálně vstříc a koneckonců se mi takto pracuje mnohem lépe a kvalitněji. Když o tom hovořím s lidmi, tak z toho bývají většinou nadšeni. Ale každý se nachází v jiném období, já jsem hodně pracoval a studoval v mladším věku a moc času nezbývalo. Nyní z toho hodně těžím. Období s dítětem je ovšem ideální na mírné přehodnocení.
Jaké jsou podle Vás klíčové oblasti pro rozvoj rovnosti žen a mužů v ČR?
Mě nejvíce vadí jistá oplzlost mužů vůči ženám. Máme vtipy o blondýnách, ale nikoli o blondýnech, takže i tam ten ženský element hraje degradující roli. Nevadí mi vzájemná pozornost, ale překáží mi hrubost a přehlížení. Máme také velice nízký poměr práce na částečný úvazek, což je škoda. Pokud by si naši muži zvykli být více na rodičovské dovolené, odpadlo by mnoho z diskriminace žen na pracovišti, protože hodně z toho pochází ze strachu zaměstnavatele, že se mu zaměstnankyně na pár let vytratí z pracoviště. Přitom mnoho z toho by odpadlo, kdyby podobné zvyky měli i muži (a dělili se o rodičovskou v poměru třeba jedna ku jedné) nebo se více zavedla práce z domova. V dnešní době internetu a mobilní komunikace již není třeba každý den dojíždět do kanceláře.
Jak jdou dohromady ekonomika a etika? A proč by mělo zaměstnavatele zajímat etické zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi, mělo-li by je vůbec zajímat?
Etika je předpoklad a základ jakékoli transakce a je to nezbytná součást sofistikované ekonomiky. Zadruhé je obecně v dlouhém období neekonomické být neetický. A na rovině zaměstnanecké? Pokud diskriminujete, nedůvěřujete nebo opovrhujete tím jistou částí vašich zaměstnanců, třeba ženami, pak se okrádáte o polovinu svého potenciálu. Dnešní doba již není o robotizované počítačové práci, ale o kreativitě, o řešení problémů, o nových nápadech, o citlivosti a o tom, mít dobrou pověst a dobré vztahy. Takzvaně měkké dovednosti nastupují do popředí, období tvrdých matematických pravidel je za námi. Stejně tak jako doba drsných macho managerů, kteří ořou přes vůli všech jako tank. Taková firma moc dlouho nepřežije. Je trendem naší doby, že se do práce vrací lidskost. Je to i jisté období vývoje podniku či společnosti. Na počátku se zajímáte jen o svůj vlastní krátkodobý zisk, pak vás zajímá zisk dlouhodobý, poté se začínáte zajímat o zisk svých investorů a partnerů, posléze svých zaměstnanců (je to to nejcennější, co společnost má!), poté svého regionálního okolí, začnete sponzorovat cyklostezky nebo umění, poté vás začnou zajímat i věci veřejné, podnik se zapojuje do tvorby politiky a poslední meta je pomoc s globálními problémy, ekologií, katastrofami atd. Myslím, že ta první období má česká ekonomika již za sebou.
Tomáš Sedláček je hlavním makroekonomem hospodářských strategií, ČSOB. Je stipendistou Yale University a dokončuje své doktorandské studium na Karově univerzitě, kde pravidelně přednáší. V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla, poté jako expertní poradce ministra financí. Yale Economic Review (2006) jej zařadil mezi pětici perspektivních mladých ekonomů.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).