Představa, že by se muži zapojovali aktivněji do každodenní péče o děti, začíná pomalu přitahovat čím dál více pozornosti. Souvisí s ní také důležitá otázka: jaké by to přineslo změny pro jednotlivce, rodinu i společnost? Téma aktivního otcovství mimo jiné zaznělo na konferenci pořádané Sociologickým ústavem AV ČR pod názvem „Rodičovská dovolená nebo rodičovská práce?“ Také týdeník Respekt přinesl diskuzi nad novými definicemi mužství i otcovství. A v neposlední řadě o větším zapojení mužů do pečovatelské role přišli na pozvání Gender Studies pohovořit ke kulatému stolu do Poslanecké sněmovny ministryně Džamila Stehlíková, zástupkyně Ministerstva práce a sociálních věcí, zástupci z řad poslanců a poslankyň, zaměstnavatelů i akademické obce.
Co otcům nabízí Ministerstvo práce a sociálních věcí?
Kateřina Příhodová z odboru rodinné politiky a rovnosti žen a mužů zdůraznila, že ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas považuje podporu většího zapojování otců do péče o děti za důležitou. Plánuje zavést týdenní otcovskou dovolenou; od roku 2009 by měli mít muži „konečně“ nárok na ekvivalent peněžité pomoci v mateřství, tzv. mateřskou. Má být také umožněno, aby se při péči o nemocné dítě mohli rodiče jednou prostřídat v čerpání tzv. OČR (ošetřování člena rodiny). Na podporu aktivního otcovství vyhlásí MPSV grantové opatření a vyhradí finanční prostředky na mediální kampaň.
Svobodné rozhodnutí ano, ale v ekonomickém kontextu
Z řad řečníků zazníval názor, že stát nemá právo zasahovat do něčeho tak výsostně soukromého jako je rodina a do rozhodování, jak si rodiče uspořádají rodičovskou dovolenou. Ve shodě s nimi je podle slov Kateřiny Příhodové také ministr Nečas.
Neovlivňuje ale politika státu to, jaké strategie občané v různých oblastech volí právě na základě toho, jaké podmínky jim stát vytvořil? V případě společného zdanění manželů se například ukázalo, že toto opatření může vést páry k takovému uspořádání, kdy je jeden z nich závislý na příjmech toho druhého. Koneckonců i současná úprava rodičovské dovolené je nastavena tak, že doma zůstává rodič s nižším příjmem: v naší společnosti tedy obvykle žena. Navíc jsou doma po dobu minimálně tří, často i čtyř let, přestože pak ztrácejí nárok na původní zaměstnání. Jak řekl Milan Ruttner, HR manager společnosti Citibank: „Každé svobodné rozhodnutí se dělá v ekonomickém kontextu“ ...a stát tento ekonomický kontext spoluvytváří.
Kontext, který otce motivuje
Právě to si uvědomují politici v čím dál více zemích a sami poukazují na to, že vyrovnání zatížení v rodinné sféře mezi ženy a muže má výhody. Napomáhá k odstranění diskriminace na základě pohlaví, posiluje ekonomickou situaci tím, že lépe využívá pracovního potenciálu žen a přispívá i ke zkvalitnění veřejného prostoru, který se stává přátelštějším k rodičům i dětem.
Tyto trendy už nejsou spojovány jen se Skandinávií, která byla dlouho v tomto směru průkopníkem, ale zakořeňují také ve střední Evropě. V Německu například spolková ministryně pro rodinu z konzervativní CDU (Křesťanské demokratické unie) prosadila reformu, jíž zavedla dva měsíce rodičovské dovolené navíc pro ty páry, kde se v péči o dítě prostřídají oba rodiče. Ve Slovinsku je už od roku 2002 část rodičovské dovolené vyhrazená pouze otcům.
Při bližším pohledu na nově přijímané reformy podporující aktivní otcovství lze identifikovat některé společné principy:
Čekat nebo začít reagovat na měnící se trendy?
Ministryně Stehlíková se domnívá, že trend směrem ke zkracování délky rodičovské dovolené nebudeme moci ignorovat. Může však jít o krok velmi nepopulární související s názorem panujícím v České republice, že tři roky jsou optimální doba. Připomeňme v této souvislosti slova hosta konference o rodičovské dovolené v Sociologickém ústavu, Stevena Saxonberga, který se rodinné politice dlouhodobě věnuje: „Již dlouho se snažím objevit empirický výzkum, který by tuto myšlenku potvrzoval, ale zatím bezvýsledně. Odpověď jsem bohužel nenašel ani u zastánců tohoto názoru.“
I další zahraniční zkušenosti ukazují, že výsledky kombinace výše uvedených motivačních opatření jsou pozitivní: klesá míra diskriminace žen a nezaměstnanost žen, snižují se rozdíly v platech mezi muži a ženami, klesá dokonce míra rozvodovosti. Také otcové mají vyrovnanější šance, že se budou moci zapojovat do péče o děti i po případném rozvodu. Stojí tedy za úvahu, zda nevykročit vstříc těmto opatřením aktivně již nyní.
Informační balíček – aktivní otcovství
Lukáš Sedláček, NESEHNUTí
Zajímáte-li se o aktivní otcovství, přečtěte si „informační balíček“, který představuje jednak některé z hlavních bariér bránících otcům ve větší angažovanosti v péči o děti, ale také pozitivní příklady opatření ze zemí, kde se dlouhodobě daří otce do péče zapojovat. Text se nevyhýbá ani matkám: zmiňuje pochopitelně také překážky týkající se pracujících žen – matek (stigmatizace jako krkavčí matka, sobecká kariéristka apod.).
V infobalíčku naleznete i
poznatky z vybraných psychologických studií, které vyvracejí tradiční
argumentaci o lepší vybavenosti a schopnostech žen k poskytování péče. V této
souvislosti je zmíněn například americký výzkum v rodinách, kde byl na
rodičovské dovolené s dětmi otec, nikoliv matka.
Největší prostor je
věnován příkladům z evropských zemí, které aktivně podporují otce v péči o malé
děti. Mezi ně tradičně patří skandinávské země (Švédsko, Dánsko, Island,
Norsko), ale také země, které jsou České republice geograficky (Německo,
Rakousko) i historicky (Slovinsko) bližší. Přístupy těchto zemí se liší
(otcovské kvóty, otcovská dovolená apod.), avšak podíl mužů zapojených do péče
o malé děti je v těchto zemích vždy vyšší než tam, kde podobná opatření nemají.
Ukazuje se také, jak
stoupající podíl mužů na péči o děti proměňuje celou společnost. V zemích, kde
se muži častěji objevují u dětských postýlek, se také ženy mnohem snadněji
prosazují ve vysoké politice, ve vedení velkých firem atd. Společnost se tak
stává z genderového hlediska mnohem vyrovnanější. Není také bez zajímavosti, že
v zemích a kulturách, kde pečují (i) muži a vládnou (i) ženy, se vyskytuje radikálně
mnohem méně násilí páchaného na ženách. Dalším pozitivním aspektem je také to,
že se tyto společnosti stávají více přátelštější dětem (například proměna
veřejného prostoru) a rodiče s dětmi nebývají v takové míře vylučováni z
veřejného života jako je tomu v zemích, kde o děti pečují pouze ženy.
Spoluautory
infobalíčku jsou Lukáš Sedláček a Anna Valouchová. Na tvorbě se podílely také
Zora Javorská a Lenka Formánková. Balíček vyšel v rámci
projektu „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován
Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Stáhnout
si jej můžete zde.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).