Problematika rovných příležitostí na trhu práce se neomezuje na země Evropské unie, jak by se mohlo zdát v souvislosti s tím, že se rovnost žen a mužů stala v České republice "klíčovou" oblastí právě až v souvislosti s přístupovým jednáním a vstupem ČR do EU. Diskuse o ekonomickém posílení žen je realizována i napříč kontinenty - jedním z příspěvků byl "Asijsko-evropský dialog o ekonomickém posílení žen k dosažení rovnosti žen a mužů". Konference se uskutečnila ve dnech 8.-10. října ve filipínské Manile.
Postavení žen na trhu práce, celosvětově diskutované téma, zahrnuje také souvislosti feminizace chudoby. Tématu se dotkla vzhledem k ekonomické situaci Filipín i bývalá senátorka a zároveň jedna z mála filipínských političek Loren Legarda. Podle ní "tvoří ženy většinu ve skupině nejchudších obyvatel Filipín, jen 2% z žen žijících na venkově jsou za svou práci v zemědělství placeny, více než 50% venkovských žen se podílí na budování zemědělství a ekonomiky, za svou práci však nejsou placeny vůbec. Navíc nevlastní žádné pozemky, nedostává se jim vzdělání a nemají rovný přístup ke zdrojům, které by jejich postavení zlepšily nebo přispěly ke zvýšení jejich sociálního statutu." Legarda uvedla data, která nepřidávají na optimismu: "Přibližně 70% z 1,3 miliardy chudých lidí na světě tvoří ženy, stejný podíl lze identifikovat i na Filipínách. I v této části světa jsou ženy obecně více postiženy extrémní chudobou."
Lék na chudobu
Za mocný "lék" na chudobu v asijském regionu považovala řada mluvčích systém mikrokreditů - půjček malých finančních obnosů, jež jsou snadno dostupné právě chudým ženám, jsou specificky určené na pomoc v začátcích individuálního podnikání a přispívají k ekonomické nezávislosti žen. Úspěšnost mikrokreditů však potvrdila i účastnice z Turecka, Meral Ekmekciooglu, podnikatelka a zakladatelka organizace WINPEACE (http://www.winpeace.net/). V oblasti mikrokreditů a informovanosti o jejich využívání působí v Turecku celkem tři neziskové organizace, podle nich je v Turecku návratnost (a tedy i úspěšnost) poskytnutých půjček téměř 100%.
Jako "japonský model" byly představeny ženské kolektivní organizace a kooperativy. Při zvážení genderových perspektiv čelí Japonsko i přes ekonomický růst spíše kritickému hodnocení situace žen. Podle tzv. Gender Development Indexu (GDI, komplexní index poměřující tři základní dimenze indexu HDI - délku života, vzdělání a úroveň bydlení - s ohledem na nerovnosti mezi muži a ženami) bylo v roce 2002 na 12. místě a podle Gender Empowerment Measurement (GEM, index hodnotící genderové nerovnosti v klíčových oblastech ekonomické a politické participace a podílu na rozhodování) bylo v témže roce na 38. místě.
S vývojem ekonomiky se v Japonsku, kde dlouhodobě převládal stereotyp "muži v zaměstnání, ženy v domácnosti", začala více prosazovat forma zaměstnání na částečný úvazek, jež následně přivedla do pracovního procesu více žen. Jistou alternativou k zaměstnání na částečný úvazek v soukromém sektoru jsou právě zmíněné kolektivní organizace a kooperativy. Patří mezi ně skupiny vedené ženami, společně vlastněné malé firmy a další formy malých výdělečných institucí vedené a spoluvlastněné ženami. Prostřednictvím angažovanosti žen v těchto organizacích dochází i k postupnému posílení role žen ve společnosti, zvýšení respektu k jejich názoru, ale i práci a výdělku, který na základě své činnosti přinášejí do domácnosti.
Polsku se emancipace vyplácí
Zajímavý byl konferenční vstup přinášející pohled na zaměstnanost žen v Polsku. Podobně jako v české historii měly a dodnes mají polské ženy velmi významnou ekonomickou roli. Podle Magdaleny Środy, zplnomocněnkyně pro rovné postavení žen a mužů v Polsku, se ženám dnes jejich emancipace vyplácí v jejich aktivním zapojení do podnikání: "Polsko je zemí s nejvyšším zastoupením žen v podnikatelském prostředí - tvoří celkem 34% všech podnikatelů. Obvykle vedou malé rodinné firmy ve venkovských oblastech nebo regionech s vysokou nezaměstnaností. Navíc jsou velmi často jedinými živitelkami v rodinách, kde jsou muži dlouhodobě nezaměstnaní."
Obecně se všichni účastníci, ať už ze zemí evropských nebo asijských, shodli na tom, že přes dílčí úspěchy jednotlivých zemí a strategií, které implementovaly, nelze dojít k rovnosti příležitostí pro ženy a muže bez překonání stereotypů spojovaných s rolemi žen a mužů ve společnosti. Ženy mají rovná práva, mají své cíle a potřebu nezávislosti v ekonomickém slova smyslu. To, že nemají rovné příležitosti, je dáno stereotypy a mentalitou danou historií, kulturou a tradicemi. Jednoduše řečeno: bez postupného "rozvolňování" stereotypů se diskuse o rovnosti žen a mužů ve společnosti bude stále pohybovat v kruhu.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).