Služba v ozbrojených a bezpečnostních sborech byla odedávna doménou mužů. Dnes se už nikdo nepodiví nad skutečností, že v naší armádě, policii či hasičském záchranném sboru slouží 12 - 13 procent žen, což je počet srovnatelný s ostatními zeměmi Evropské unie. Možná by mohla příslušná ministerstva usnout na vavřínech, příslušnic je přece dost a jejich postavení ve služebním poměru je na základě stávající legislativy rovné. Snad i proto resorty vnitra, spravedlnosti a financí nevěnovaly ženám ve výkonu služby v ozbrojených a bezpečnostních sborech, při promítání vládní politiky genderové rovnosti svých resortních priorit, specifickou pozornost. Výjimku představovalo Ministerstvo obrany ČR, které se soustředilo na otázky rovnosti v armádě i v minulých letech.
Spolupráce čtyř ministerstev - cesta ke zkvalitnění podmínek k výkonu služby žen
Na skutečnosti, že nic není tak dokonalé, aby to nešlo zlepšit, se shodli pracovníci/pracovnice pověření problematikou rovnosti žen a mužů Ministerstva vnitra ČR (policie a hasiči), Ministerstva obrany ČR (armáda), Ministerstva financí ČR (celní správa) a Ministerstva spravedlnosti ČR (vězeňská služba). Vytvořili proto meziresortní pracovní skupinu, která od roku 2004 sleduje cíle, které si stanovila ve společném plánu, zaměřeném na podporu genderové rovnosti v ozbrojených a bezpečnostních sborech.
Hlavní cíle společného plánu genderové rovnosti v ozbrojených a bezpečnostních sborech:
· zvýšení informovanosti o rovných příležitostech a o legislativním zajištění účinné ochrany před případnou diskriminací
· získání poznatků o aktuální situaci v oblasti genderové rovnosti
· hledání možností k dosažení změn tradičních stereotypů v oblasti působení žen ve službě a ke zlepšení využívání potenciálu lidských zdrojů v policii, armádě, hasičském záchranném sboru, vězeňské službě a celní správě.
Brožura "Rovné příležitosti pro ženy a muže v ozbrojených a bezpečnostních sborech z pohledu práva"
V roce 2005 zpracovala meziresortní skupina praktickou příručku, která slouží k seznámení příslušnic a příslušníků s právní úpravou postavení ženy ve služebním poměru. Publikace byla určena i pracovníkům/pracovnicím personálních útvarů, psychologům a psycholožkám, řídícím pracovníkům/pracovnicím a resortním vzdělávacím zařízením. Celkem 5500 výtisků bylo rozděleno do útvarů armády, policie, hasičského záchranného sboru, celníkům/celnicím a vězeňské službě v celé České republice. Příručka vyšla i jako příloha časopisu POLICISTA č.12/2005 a je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva vnitra ČR (http://www.mvcr.cz/casopisy/policista/2005/12/brozura.html). Mezi příslušníky/příslušnicemi se setkala se značnou odezvou a mnozí z nich se zajímali i o další informace.
Dotazníkový průzkum
Dalším výstupem byl dotazníkový průzkum zaměřený na genderovou rovnost. Výzkumný soubor tvořilo 1124 respondentů/respondentek.
Zaměření průzkumu:
· názory na zvyšování počtu žen v ozbrojených a bezpečnostních sborech
· pracovní a životní podmínky důležité pro výkon služby a pro osobní spokojenost
· názor na stávající legislativu (ochrana před diskriminací)
· splnění představ o zaměstnání
· sladění pracovních a rodinných povinností
Výsledky průzkumu ukázaly, že prosazování paritního zastoupení žen v ozbrojených a bezpečnostních sborech by bylo opravdu samoúčelné; zlepšení je žádoucí v zastoupení žen v řídících pozicích, kde je stav nepříznivý. Otevřená diskriminace se vyskytuje jen velmi zřídka. Nekorektní verbální projevy a sexistické situace však nejsou výjimkou. Velké rezervy jsou ve zvyšování informovanosti zaměstnanců/zaměstnankyň, příslušníků/příslušnic a v dalším vzdělávání a senzitivizaci řídících pracovníků/pracovnic, kteří mohou ovlivňovat sociální atmosféru na pracovišti. Zajímavý je fakt, že ve výkonu služby je vysoké procento svobodných žen. Je zjevné, že sladit přímý výkon služby a plněním tradičních ženských rolí je obtížné. Proto nejsou výjimkou problémy při pokračování v započaté kariéře a dalším vzdělávání žen po nástupu z mateřské či rodičovské dovolené. Zavedení programů ke slaďování rodinného a pracovního života služební poměr neumožňuje a vzhledem k jeho specifikům to nelze ani požadovat. Naprostá většina žen i mužů považuje za nejdůležitější pro výkon služby stabilitu profese a existenční jistoty. Primárním předpokladem osobní spokojenosti žen i mužů je ocenění výkonu nadřízenými. Ženy připisují velkou důležitost chování nadřízených k příslušnicím a jejich spokojenost závisí i od chování kolegů - mužů, včetně pochopení pro problémy žen.
Na základě kvalitativní analýzy výsledků formulovala meziresortní skupina pro řídící pracovníky konkrétní doporučení v oblasti řízení lidských zdrojů, která byla v roce 2006 předložena vedení zainteresovaných ministerstev.
V zájmu prevence a odstraňování přímé i nepřímé diskriminace je nezbytné:
1. plně a ne pouze formálně respektovat princip rovného zacházení, včetně odměňování, odborné přípravy a příležitosti k postupu ve služebním poměru
2. jasně prezentovat negativní postoj organizace k výskytu diskriminačních fenoménů, počítaje striktní uplatňování prostředků nápravy podle platné legislativy.
V roce 2007 bude skupina sledovat a vyhodnocovat účinnost opatření, která by měla vést k zohledňování principu genderové rovnosti ve všech ozbrojených a bezpečnostních sborech.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).