Kunsthistorička, kurátorka a umělecká kritička Martina Pachmanová je jednou z mála žen v České republice, jež spojuje moderní a současné umění s genderovou tématikou. Na toto téma vydala několik knih: Věrnost v pohybu a Neviditelná žena se věnují myšlení o feminismu, dějinách a vizuálním umění. V knize Neznámá území českého moderního umění mapuje genderové dimenze českého umění. Marie Pachmanová je odbornou asistentkou na Katedře dějin umění a estetiky Vysoké školy umělecko-průmyslové.
Ženy v umění - proč se vůbec věnovat specificky ženám v různých uměleckých disciplínách?
Ve své práci se zabývám nejen současností, ale - a v poslední době především - historií. A zejména v minulosti je co objevovat. Dějiny umění jako akademická disciplína do nedávné doby zcela opomíjely podíl žen na rozvoji výtvarné kultury. To je právě to, co mě zajímá. Snažím se nejen objevovat "zapomenuté" umělkyně, ale zároveň i odpovědět na řadu otázek spjatých s genderem. Proč byly tyto umělkyně postaveny na okraj? Byla nějaká specifika jejich práce, jimž se odlišovaly od svých souputníků mužského pohlaví? Jak spolupracovaly tyto umělkyně mezi sebou? Jak se stavěly k otázkám ženské emancipace? Myslím si, že řada z těchto otázek je podstatná i pro zkoumání současného umění.
Sestavila jste několik knih např. Neviditelná žena se zabývá feministickou kritikou umění a Neznámá území českého moderního umění: Pod lupou genderu pokrývají genderové mezery v umělecké kritice. Na jaká témata se zaměřuje feministická umělecká kritika po roce 2000?
Tyto knihy se ani tolik nezabývají uměleckou kritikou. Spíše jsem se v nich snažila obohatit pohled na umění současnosti i minulosti o genderovou reflexi - ukázat, že umění nevzniká ve vakuu. Promítají se do něj genderová témata či vztahy mezi pohlavími. Vizuální zobrazení dokáže silně ovlivňovat některé společenské normy a vzorce, včetně ideálu krásy. Ptáte-li se na aktuální témata současné feministické umělecké kritiky a kunsthistorie, myslím, že se zásadně neodlišují od témat aktuálních v 90. letech minulého století. Jsou to témata spjatá s tělesností, sexualitou, genderovou identitou, společenským postavením žen a mužů a jejich dopadem na "provoz umění". Tedy na vše, co dnes umění obklopuje - výtvarné časopisy, galerijní a muzejní instituce, trh s uměním, umělecké vzdělávání. I zde totiž nadále vládne velmi nerovné zastoupení obou pohlaví. Dodnes se setkáme s mnoha stereotypy, které umění žen devalvují, pokud se jím vůbec zabývají.
Existuje v současnosti něco, co se dá srovnávat s feministickým angažovaným uměním ze 60. let 20. století?
Radikálnost, která byla vlastní feministickému umění 60. a 70. let minulého století, je za současných podmínek neopakovatelná.
Zasahuje nějaká česká umělkyně výrazněji do světového uměleckého dění nebo v minulosti zasáhla?
Ze současných umělkyň bych mohla jmenovat například Magdalenu Jetelovou, která však již několik desetiletí žije v Německu. Z českých umělkyň žijících v tuzemsku bych snad uvedla ještě Milenu Dopisovou. Je to jedna z mála osobností ženského pohlaví, které vystavují v prestižních zahraničních, zvláště amerických, galeriích. Co se týká nežijících umělkyň, jistě se největšího ocenění dočkala Toyen. Je to malířka, která patřila ke generaci, jež vstoupila na scénu na začátku 20. let minulého století, a která se zapsala zvláště do dějin surrealistického umění.
Čím se momentálně zabýváte? Jaké jsou největší výzvy, které vás čekají? Připravujete nějakou další knihu?
Jelikož jsem získala grant od Grantové agentury České republiky na projekt týkající se ženské výtvarné kultury za První československé republiky, budu se příští tři roky zabývat právě tímto tématem. Navážu v něm na svůj disertační projekt, který jsem posléze vydala knižně v nakladatelství Argo pod titulem Neznámá území českého moderního umění. Na začátek roku 2008 připravuji velkou autorskou výstavu a monografickou publikaci o díle Milady Marešové, meziválečné malířky, kterou považuji za svůj velký objev. Výstava bude v Moravské galerii v Brně a doufám, že se jí následně podaří představit i v Praze. Ve spolupráci s mou kolegyní Milenou Bartlovou navíc připravuji sborník věnovaný ženám v našem oboru. Chceme se v něm věnovat výjimečným ženským osobnostem - historičkám umění, kurátorkám a uměleckým kritičkám, nejen těm žijícím, ale také těm, které náš obor formovaly v minulosti. Zajímá nás nejen čeho dosáhly, ale také jak toho dosáhly, zda se musely či musejí vyrovnávat s genderovými předsudky, diskriminací či sexismem, jak dokáží skloubit svou práci s mateřstvím a s rodinou anebo zda lze v jejich profesním přístupu vysledovat jiný pohled na umění než je pohled mužů.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).