x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

Domácí a sexuální násilí v době nouzového stavu

30.6.2020, Iva Peterková, Simona Šimíčková, Kateřina Mužíková a Eva Michálková, proFem - centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s.

V době nouzového stavu vyvolaného pandemií koronaviru COVID-19 je zásadní věnovat pozornost různorodosti dopadu přijatých opatření na skupiny osob ohrožených specifickými riziky. I v běžném režimu nejsou potřeby obětí domácího a sexuálního násilí v mnohých případech adekvátně saturovány, avšak zátěž, kterou vyvolává současný stav, je enormní.

Proto jsme ve spolupráci s organizací ROSA – centrum pro ženy, z. s. předložili dne 2. 4. 2020 Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách při Úřadu vlády ČR návrhy opatření k ochraně obětí domácího a sexuálního násilí, které byly dne 8. 4. 2020 schváleny.

Co přináší nouzový stav pro oběti domácího a sexuálního násilí?

Dopadům nucené izolace oběti s pachatelem domácího nebo sexuálního násilí se věnuje většina článků na toto téma. Stres a frustrace mohou být spouštěči násilného chování nebo mohou zhoršovat projevy domácího nebo sexuálního násilí tam, kde již existuje. Omezení sociálních kontaktů zároveň komplikuje odhalování tohoto násilí. Málo pozornosti je však věnováno dopadům způsobeným omezeným fungováním veřejných institucí, a to zejména těch, které mají obětem domácího a sexuálního násilí pomáhat.

Když zůstat doma znamená past

Jedno z omezení přinesl pokyn policejního prezidia ze dne 23. 3. 2020, který upravuje postup policie při vykázání osoby, která má nařízenou karanténu (domácí izolaci). Tato úprava explicitně uvádí, že k vykázání by policie měla přistoupit pouze v případech, kde „ohrožení života a zdraví osoby bude bezprostřední – na základě vyhodnocení rizika dle metody SARA DN a jednání násilné osoby (výhrůžky učiněné před policist/k/ou, brutalita útoku atd.) bude důvodná obava z opakování útoku po odjezdu policie.“ [1]

Rozdíl oproti běžnému postupu v případech vykázání [2] spočívá v nutnosti existence bezprostředního ohrožení. Za běžných okolností policie vyhodnocuje, zda lze důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti. Pokud shledá takový předpoklad jako důvodný, je oprávněna osobu vykázat. Útok však nemusí hrozit bezprostředně, při vyhodnocení se přihlíží například k předchozím útokům v průběhu vztahu.

Nyní však, pokud riziko ohrožení nevyhodnotí policie jako bezprostřední, může situaci řešit domluvou a následným monitoringem, přičemž však součástí této domluvy může být doporučení dočasného režimu užívání společného obydlí, jak uvádí doporučený postup, tento dočasný režim může spočívat v tom, že každý z partnerského páru obývá jednu místnost. Tento postup ovšem konzervuje stav a nechává oběti a jejich agresor/k/y v jedné domácnosti, a shledáváme ho zcela tristním.

V praxi je vše jinak

Vedle nových doporučených postupů k vykázání jsou značně ovlivněny i další aspekty fungování policie či soudů. Jak uvádí Kateřina Mužíková, spolupracující právnička proFem, „policie a státní zastupitelství sice nadále přijímají trestní oznámení, avšak až na výjimky neprobíhají výslechy (poškozených, svědků, ani pachatelů). Vyjma případů, kdy je pachatel stíhán tzv. vazebně.” Z toho vyplývá, že velká většina šetření je fakticky pozastavena a odložena na neurčito.

Rozvod a péče o děti

Omezený režim fungování je praktikovaný též ze strany soudů, což přináší opět odklady i ve sporech, v nichž oběti domácího násilí a jejich děti figurují. Zásadní dopady na ně mají odklady rozvodových řízení či rozhodování o úpravě poměrů dětí. „Pro naše klientky jsou rovněž stěžejní rozvody a svěření dětí do péče resp. úprava styku s nimi – a to vše je odročeno, naše klientky i nadále zůstávají manželkami násilných partnerů a musí řešit předávání dětí“, dodává Mužíková. Soudy a policie tedy udržují status quo i v případech, kde je jejich intervence mimořádně zapotřebí nejen s ohledem na potřeby obětí domácího násilí, ale zároveň s ohledem na dopady tohoto stavu na děti.

Lékařská pomoc jen pro některé?

Pro vyšetření a ošetření obětí sexuálního napadení neexistuje žádná závazná metodika a dle České lékařské komory mají gynekologové povinnost poskytnout pouze neodkladnou péči (tedy první pomoc) těm pacientkám, které jsou ohroženy na životě nebo vážně ohroženy na zdraví. Pokud gynekologové shledají, že nemají dostatečnou kapacitu nebo vybavení, nemusí pacientce poskytnout ani takovéto neodkladné ošetření. Aktuálním nouzovým stavem jsou primárně zasaženi zdravotníci a zdravotnice, nemocnice a pohotovostní příjmy, v souvislosti s tím proto existuje reálná hrozba zhoršeného přístupu k ošetření i pro oběti sexuálního násilí.

Jak zajistit adekvátní podporu obětem domácího násilí a jejich dětem?

Nyní je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost osobám ohroženým domácím a sexuálním násilím, jakož i jejich dětem, a dopadům současného nouzového stavu právě na ně. Proto jsme předložili doporučení a návrhy opatření příslušným ministerstvem: vnitra, spravedlnosti, zdravotnictví a práce a sociálních věcí a zároveň na Úřad vlády ČR. Naším cílem není v současnosti zatěžovat veřejnou správu, ale zajistit dodržování základních lidských práv i pro ty nejohroženější.

[1] Postup policisty při vykázání osoby, která má nařízenou karanténu (domácí izolaci) v souvislosti s onemocněním COVID 19 – usměrnění činnosti, Policejní prezidium, 23. 3. 2020

[2] Postup je upřesněn závazným pokynem policejního prezidenta ze dne 23. 12. 2009 a metodickou příručkou č. 1/2010 ředitele ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR o provádění vykázání.

Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).

Email *