Nezisková
organizace Iuridicum Remedium (IuRe) se zaměřuje na watchdog aktivity
v oblastech, kde dnes hrozí postupné ukrajování svobod i bezpráví na
jednotlivcích. S jejich aktivitami se setkáte často tam, kde se hraje o
zájmy mocných. Jako jedni z mála v ČR se zabývají ochranou soukromí,
autorskými právy a svobodou shromažďování. Vedle toho poskytují právní pomoc v oblasti
nájmu bytu, pracovního práva a excesů při exekucích těm, kteří nemají na
advokáty a děje se jim zjevná nespravedlnost. V IuRe působí řada
zajímavých osobností, mezi kterými je i Helena
Svatošová. Právnička, která byla
letos nominována na Právníka roku.
Byla jste nominována na Právníka roku, což mě potěšilo, protože se věnujete lidskoprávním kauzám a jste aktivní v neziskovém sektoru. Myslíte si, že jde o nějaký průlom pohledu na aktivity neziskových organizací.?
Byla jsem nominována v kategorii Občanská práva a právo ústavní. Nominována jsem byla s ústavní soudkyní Eliškou Wagnerovou a Vojtěchem Ceplem. Nicméně doteď tomu pořádně ani nemůžu věřit. Jen v neziskovém sektoru jsou právníci, kteří zde pracují déle než já a mají můj velký respekt, dokázali skvělé věci a čekala bych je v nominacích každopádně víc než sebe. Doufám, že v dalších letech se tam objeví a neziskoví právníci a hlavně jejich činnost bude takto více vidět.
Iuridicum Remedium je nezisková organizace, která se zaměřuje na právní pomoc a legislativní změny. Jak byste popsala její činnost?
Především jsme watchdog, hlídací pes. První pilíř tvoří program Lidská práva a technologie, kde se zaměřujeme na ochranu soukromí. Nejvíc jsou vidět anticeny Big Brother, kde zviditelňujeme ty, kteří zneužívají právo na soukromí a také osobní data. Dáváme ale i pozitivní ocenění, abychom nebyli jen kritičtí. Do budoucna se chceme zabývat i strategickými spory. Právo na soukromí totiž patří mezi nejohroženější lidská práva. Komerční sféra, ale i různé nadnárodní instituce jako Evropská unie nebo Spojené státy mají strašný hlad po našem soukromí a aktivitě na internetu, komunikaci, záznamech o pohybu autem i MHD, bankovních transakcích, dalších osobních údajích. V téhle oblasti se zavádějí až neuvěřitelné věci a skoro nikdo o tom neví. Když někdy mluvíme třeba o data retention což je tři roky fungující legislativa, která ukládá operátorům a telefonním a internetovým providerům uchovávat údaje o každém telefonátu či e-mailu každého z nás – s údaji o tom kdo, kdy, komu volá či posílá - tak nám lidé nevěří. Myslí si, že je to sci-fi z Minority report. Ale je to realita. Nebezpečné je také sledování pohybu, různé dopravní čipové karty a podobně. Jednou z nových zaměření programu jsou autorská práva. V dubnu jsme zavedli a představili spolu s Národní knihovnou ČR a Svazem nezávislých autorů novou, otevřenou licenci Creative Commons, která oproti klasickému copyrightu dává autorům hudby, výtvarného umění, literárních děl apod. možnost olicencovat své dílo v některém z režimů Creative Commons – umožnit jeho bezplatné užívání či přetváření dalšími, přičemž má právo na uvedení autorství, zachování nekomerčního charakteru i licence apod.
Druhý program je zaměřen na bezplatnou právní pomoc. Pokud se děje nějaké bezpráví a lidi, kterým se děje, nemají možnost se bránit, tak jim poskytneme poradenství, v některých případech přímo zastupování. Jedním z kritérií je, že nemají na advokáta. Profilujeme se na oblasti, kterým se nevěnuje moc organizací. Zaměřujeme se na pracovní právo, nájemní bydlení a exekuce. U těch nepomáháme samozřejmě tam, kde někdo nesplácí zcela vědomě svůj dluh a věřitel splátku oprávněně vymáhá. Řešíme především provádění exekucí, kde jsou časté velké excesy.
Právě v souvislosti s exekucemi je o vás v médiích slyšet skoro nejvíc.
Instituce soudních exekutorů přinesla právní džungli. Ministerstvo spravedlnosti teď říká to, co my už říkáme dva roky. Exekutoři se v podstatě vymkli z rukou. Svéprávně se chovají nejen vůči dlužníkům, ale i věřitelům. Existuje spousta případů, kdy někteří exekutoři okrádají a poškozují třetí osoby i věřitele.
Když se nějaký problém objevuje opakovaně a nemá cenu pořád dokola psát podněty ke kárnému řízení exekutorské komory a když je věc neustále zametána pod koberec, tak pak usilujeme o systémovou změnu. Na legislativní změny máme projekt např. právě v oblasti exekucí nebo nájemního bydlení seniorů. To je další velmi důležitý problém, o kterém se příliš nemluví. Senioři jsou navíc skupinou, která málo křičí a navíc mají tendenci nechat si strašně moc věcí líbit.
O jaký problém se konkrétně jedná?
Problémy jsou spojené se samotným principem nájemního bydlení. Senioři často spadají do kategorie nájemníků s regulovaným nájemným. Majitelé domů často přistupují ke svévolím, aby je dostali z bytu, nebo jim účtují velmi vysoké částky za služby a energie. Další problémy nese deregulace. Ta byla prezentována tak, že jde o to, aby se lidé přestěhovali do bytu, na který mají. Tento princip ale není naplňován. Pronajímatelé odmítají dávat souhlasy k výměně, člověka zablokují ve velkém bytě, na který nemá. Pokud pak přestane platit, můžou ho dostat výpovědí pryč z bytu. Navíc teď vláda schválila, aby nemohl být souhlas pronajímatele nahrazen např. soudně. Naprosto proti principu deregulace, je asi opravdu smyslem v současnosti lidi uvěznit v bytech a pak je dostat ven. Vůbec se neřeší, co tedy s nimi bude a to mi tedy přijde naprosto asociální, krátkozraké a společensky nepřijatelné. Desetitisíce seniorů budou v sociální pasti. Asi týden potom, co my jsme vydali tuto zprávu o poznatcích z projektu, ministerstvo přiznalo, že 400 000 domácností nebude mít na nájem.
IuRe připravilo dotazníky mimo jiné o tom, jak se obce připravují na deregulaci a na vyrovnání jejích dopadů. A obce vesměs naprosto nepočítají s pomocí lidem, kteří nebudou mít na nájem. U jedné skupiny se vyhoví na 100 % jejím zájmům a druhé v ničem.
Vraťme se k programům…
Třetí program Lidská práva a veřejná správa se věnuje klasickým občanským právům. Když zjistíme, že se děje něco, co se nám nelíbí a nevěnuje se tomu jiná nevládní organizace, tak ad hoc připravíme projekt. Zabýváme se tedy třeba shromažďovacím právem – věnovali jsme se tudíž kauze Czechtech - či svobodnému přístupu k informacím. Momentálně se věnujeme tomu, aby bylo zachováno shromažďovací právo, protože víme, že na ministerstvu vnitra se za masivní podpory obcí a dokonce i části nevládek připravuje jeho omezení pod záminkou boje s neonacisty. A to pro nás není přijatelné. My si myslíme, že zákon je v pořádku a pokud se bude omezovat, tak toto omezení samozřejmě nedopadne jenom na neonacisty, ale na jakékoliv nepohodlné skupiny, od odborářů až po lidi protestující před úřadem proti uplacené stavbě v jejich okolí. Nejsme zastánci neonacistů, naopak, ale dodržují-li zákon, i oni mají právo na shromažďování, jakkoli to zní v dnešní propagandě šokujícně. Dokonce si myslím, že jsou u nás i příliš postihovány verbální projevy týkající se mj. neonacismu. Demokracie musí unést i nepohodlné, šokující a nepřijatelné názory a projevy, pokud nejde o přímé výzvy k násilí apod. Je moc důležité, že máme nezávislé soudy, které odolávají dnes dost brutálnímu tlaku exekutivy, která by chtěla do jejich rozhodování zasahovat. Kritici soudů mají občas pravdu ohledně délky řízení apod., ale obecně se vždy soudů zastávám, justice je proti moci vlády, na ní napojených zájmových skupin, úřadů apod. účinná hráz daná právě tou nezávislostí.
Jak se vám na vaše projekty shání finance? V řadě věcí máte radikální postoje, narážíte na zájmy mocných zájmových skupin, ať už mluvíme o exekutorech, mluvila jste o otevřené umělecké licenci. Ve všech těchto oblastech narážíte na opravdu silné hráče, nejen tady v České republice, ale i celosvětově.
Musím to zaťukat, peníze se nám daří shánět. Každý rok se nám rozpočet zvyšuje, aniž bychom měli záměry růstu. Našim cílem není být velká, ale hlavně efektivní a akční organizace. Osobně můžu říci, že čím jdeme proti mocnějšímu protihráči, tím víc jsme motivováni. Je důležité se neleknout a nezaseknout se na tom, že se nedá nic dělat, že je to úplně zabité. Protože se někdy i sami divíme, co se nám podařilo. Naše finance nejsou nijak navázané na zájmové skupiny, kterými se zabýváme, což je velké štěstí.
Snažíme se, abychom byli financováni z co nejpestřejších zdrojů, ale převážně to jsou soukromé nadace, evropské fondy a další mechanismy z Evropské unie. Jako všechny nevládky víme, že to jsou peníze, které tady nebudou napořád. Máme finance i od Ministerstva práce a sociálních věcí, Evropská komise dokonce financovala anticenu Big Brother, kde byla pradoxně ten rok „oceněna“. Příští rok už nám sice grant nedala, ale počítali jsme s tím. Žádný tlak na obsah aktivit v průběhu grantů ale necítíme. Jsme vděční Nadaci Open Society Fund Praha, která vidí hodně podobně, kde jsou priority. Podpořili projekt „na“ exekutory i seniory.
A co na vaše aktivity říkají exekutoři a další mocní?
Exekutoři jsou nejzábavnější. Díky jejich reakcím jsme pochopili, že děláme něco, co je důležité. Jejich reakce byly doslova hysterické, odmítali s námi být v diskuzních pořadech. Ze strany minulého mluvčího a vedení komory to byl vyloženě nepřátelský postoj. Což nám nevadí, my tu nejsme, abychom se s nimi kamarádili. Ale jakékoli řešení přímo s nimi vůbec nepřicházelo v úvahu. Pro formu nám před kamerami nabídli dialog a pak o to vůbec zájem neměli. Což nás netrápí až tolik, my žádáme změny v legislativě a jednat o nich budeme s tím, kdo o nich rozhoduje, s ministerstvem a zákonodárci. Exekutoři jsou jen adresáty právní úpravy, podle které se mají řídit. Jen musím dodat, že znám i slušné exekutory, na které neslyšíme stížnosti.
Pak je tady Ministerstvo vnitra, které - především odbor bezpečnostní politiky - je logicky protihráčem u věcí týkajících se ochrany soukromí. Zastávají názor, že ve jménu bezpečnosti musíme ještě víc odposlouchávat, víc sledovat kamerami, policii a další vybavit dalšími kompetencemi atd. atd. Jsou to naši protivníci v diskuzi a je třeba říci, že se jí nevyhýbají. Na druhou stranu dělají řadu obstrukcí třeba při předem domluvené práci na novele týkající se kamerového sledování. Dá se říct, že dokážou být mistři v obstrukcích a úhybné taktice, na což je pak v podstatě smutný pohled, na takovouto náplň práce schopných právníků.
Pak je tu třeba magistrát. S ním jsme byli hodně v kontaktu ohledně kampaně Open Card, ke které máme veliké výhrady. Tam je to jiné, jde v podstatě o outsourcing – velký penězovod k firmám, které Open Card zajišťují. Jednali jsme jak s firmou, která zajišťuje právní služby, a s tiskovým mluvčím projektu, i s nějakou PR agenturou. Mám pocit, že oni nás podceňují a berou jako obtížné kverulanty. Na druhou stranu už na nás odkazují, že se mýlíme a tak dále. Poskytujeme alternativní hlas v ochraně soukromí. Komunikace s magistrátem je pro mě velká škola. Když jsme loni v srpnu říkali, že opencard umožní sledování pohybu jednotlivých lidí například pomocí turniketů, tak se smáli a říkali: „Slečno, turnikety, ty se zavádět nebudou, co Vás to napadá, s tím se nepočítá.“ V listopadu se objevila zpráva, že v metru se zavedou turnikety, existuje již studie proveditelnosti a už se i ví, která firma bude turnikety zavádět.
Obecně jsme se ale od našich protihráčů zatím nesetkali s nějakými výslovnými výhrůžkami, nebo třeba pokusy o uplacení.
Co je podle Vás největší úspěch a na druhou stranu neúspěch Iuridica Remedia? Co pro Vás skončilo naprostou beznaději, když jste si mysleli, že to nemůže dopadnout jinak než ve prospěch vašeho klienta, ale nestalo se tak?
Začnu neúspěchem, protože ten je teď momentálně aktuální. Jde o příběh z Karlových Varů. Pronajímatel chtěl vyhodit regulované nájemníky – důchodce Kolečkovi, jedny z nejslušnějších lidí, s kterými jsem se v kauzách setkala. Začal jim byt bourat, nejdřív koupelnu, pak střechu, pak jim odvezl věci z bytu. Ani bych neřekla, že to je tady v Čechách možné. V rámci našeho právního systému existuje x cest právního řešení. Od trestně právní, civilně právní, věc může napravit stavební úřad, obecní úřad atd. Všechno jsme vyzkoušeli a narazili na tvrdou realitu Karlových Varů, kde nešlo nic. Po strašném úsilí byl ten člověk odsouzen za jednu věc, ostatní věci se odkládaly, protože tam evidentně byly sympatie policistů i úřadů vůči pachateli. Mimochodem ve věci sporu o informace se stavebním úřadem po nás tuto kauzu převzal jiný aktivista a dotáhl to tak, že na Karlovy Vary byla vyhlášena exekuce. Bohužel klientka, paní Kolečková, která se spolu se svým manželem rozhodla svévolnému jednání pronajímatele bránit, onemocněla rakovinou a nedávno zemřela. Podle mě je jasné, že to má souvislost s tím, čím musela procházet. Zemřela s tím, že bydlela na ubytovně a bez reálné perspektivy, že dostane náhradu, satisfakci, a že úřady napraví to strašné bezpráví, které se jim dělo. Tohle mě motivuje ještě řešit, jestli nejde nějak právně na onoho pronajímatele, který má pověst místního lichváře, něco nalézt i teď.
A co nějaký úspěch?
Máme zásadu, že se musíme z úspěchů radovat a slavit je, protože jich je málo. Ale jsou, často v legislativních věcech. Řekněme v 90% legislativních aktivit, které jsme dělali, tak jsme dosáhli alespoň něčeho. Úspěchem je například zákon o utajovaných informacích, kde jsme spolupracovali s Transparency International. Hrozilo, že si každý úředník bude zcela svévolně říkat, co je a co není utajená skutečnost. Do návrhu zákona se vrátil korektiv v podobě seznamu utajovaných skutečností. To byla první legislativní kampaň IuRe a další také až na výjimky nebyly neúspěšné, pár změn k lepšímu se podařilo například v exekučním řádu, zákoně o policii. Jinak se vnímá, jestli jste dosáhli, nebo nedosáhli úspěchu u soudů. Ty buď vyhrajete, nebo prohrajete okamžikem rozsudku, je to napínavější a někdy i emotivnější. Právě včera jsme v jednom pracovněprávním sporu vymohli mimosoudní vypořádání. Zaměstnavatel zacházel se zaměstnancem jako s hadrem, ale poté, co jsme se do toho vložili a on pochopil, že jeho pracovník má jednak odvahu a jednak právní podporu jak své nároky vymoci, přistoupil na mimosoudní vypořádání. Jde o jednoznačné vítězství. Velkou radost mám třeba také z nedávného vítězství ve sporu ohledně protestního karnevalu Freedom of Fear, který pražský magistrát původně zakázal. Městský soud potvrdil, že zákaz byl nezákonný.
Helena Svatošová
Advokátka a zakladatelka nevládní organizace Iuridicum Remedium. Vystudovala Provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2001 pracuje v neziskovém sektoru, činnost IuRe rozvíjí od roku 2003. Od ledna 2008 působí též jako advokátka s generálním zaměřením se specializací na trestní právo a právo ochrany osobních údajů. Je členka rozkladové komise Úřadu na ochranu osobních údajů.
Iuridicum Remedium
IuRe začalo působit v roce 2003 jako malá nezisková organizace zaměřená na watchdog a advocacy aktivity v oblasti ochrany soukromí, jiných základních svobod a sociální exkluze. Od roku 2005 pořádá soutěž o anticeny Big Brother Awards. Kromě osvětových aktivit se zaměřuje na legislativní kampaně a IuRe má zastoupení ve Výboru pro občanská a politická práva Rady vlády pro lidská práva, jeho člen Filip Pospíšil tomuto výboru i předsedá. IuRe je též aktivním členem evropské sítě „digital rights“ organizací EDRi. Na poznatky IuRe ohledně problémů v exekucích nedávno odkázal ve svém plenárním rozhodnutí i Ústavní soud.
Zajímavé odkazy:
Balíček
právní pomoci - užitečný zdroj právních informací
Pomůcka pro řešení nejčastějších problémů v ochraně soukromí
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).