x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

02 / listopad 2005 Ženy v řídících pozicích

Jde „jen“ o to dát ženám šanci…

31.10.2005, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s.
Firmě Hewlett-Packard se podařilo zařadit se na úrovni Evropské unie vedle dalších pouhých 27 národních a nadnárodních firem, které byly zařazeny do publikace European Commission's Compendium of Best Practices for Workplace Diversity. Ta bude představena na konferenci konané v Bruselu ve dnech 28.-29. listopadu. Na to, jak se Hewlett-Packard daří prosazovat diverzitu a zejména rovné příležitosti žen a mužů v České republice, jsem se zeptala Denisy Bellinger, právničky a prokuristky HP Česká republika.

Firmě Hewlett-Packard se podařilo zařadit se na úrovni Evropské unie vedle dalších pouhých 27 národních a nadnárodních firem, které byly zařazeny do publikace European Commission's Compendium of Best Practices for Workplace Diversity. Ta bude představena na konferenci konané v Bruselu ve dnech 28.-29. listopadu. Na to, jak se Hewlett-Packard daří prosazovat diverzitu a zejména rovné příležitosti žen a mužů v České republice, jsem se zeptala Denisy Bellinger, právničky a prokuristky HP Česká republika.

Proč Hewlett-Packard vnímá rovné příležitosti žen a mužů, a šířeji diverzitu, jako důležitou součást své interní politiky?

Firma se rovnými příležitostmi zabývá dlouhodobě: jsem v HP deset let a vím, že termín "diverzita" byl skloňován ve všech pádech již tehdy. V té době se hlavně hledaly možnosti jeho začlenění do firemní kultury. Poslední dobou se tématu diverzity firma věnuje s daleko větším nasazením a jako jedno z dílčích témat si vybrala právě rovné postavení mužů a žen. Především se pak orientuje na podporu začlenění žen do vyšších manažerských pozic. Velkou roli sice i dnes hraje impuls ze strany nejvyššího vedení, ale vlastní iniciativu přebírají samotné země s ohledem na dané kulturní a společenské prostředí v zemi.

Jakou má podpora rovných příležitostí v rámci struktury Hewlett-Packard historii?

Mnohé z aktivit, které dnes spadají pod hlavičku rovných příležitostí pro ženy a muže, jsme v České republice zaváděli již před lety - šlo například o možnost zkráceného pracovního úvazku nebo práce z domova. Nevnímali jsme to tehdy jako jednu z "diverzitních" aktivit, ale jako součást lokální politiky Hewlett-Packard v České republice.
Domnívám se totiž, že diverzita může mít pro zaměstnance význam pouze tehdy, existují-li před námi hmatatelné cíle a případně i výhody vznikající z výsledků snažení. Pokud budeme hovořit jen o číslech na papíře a například procentuálním zastoupení žen v managementu, půjde vždy jen o prázdné číslo bez konkrétního naplnění.

Jak hodnotíte uplatňování této "politiky" v rámci českého zastoupení Hewlett-Packard? Přesněji řečeno: jak tuto oblast vnímají Vaše kolegyně a kolegové?

Myslím si, že se tímto tématem zabývá každý. V HP Česká republika vznikla víceméně spontánně pracovní skupina, tzv. Diversity Task Group, zaměřující se na souvislosti politiky rovných příležitostí uvnitř HP. Tato skupina je vedena Diversity Championem, což je podle korporátní struktury dobrovolník z řad zaměstnanců, který danou problematiku zaštiťuje.
V české Task Group jsme se v první řadě rozhodli zmapovat potřeby jednotlivých zaměstnanců a pojmenovat problém diverzity tak, aby nešlo o prázdné slovo. Teď jsme ve fázi přípravy řízených rozhovorů, kdy si chceme vytipovat určité skupiny zaměstnanců a od nich získat informace, abychom pak mohli programu rovných příležitostí dát konkrétní rámec a strukturu.

Snažíme se například starat o matky vracející se po mateřské, resp. rodičovské dovolené. V tomto případě se však musím kriticky vyjádřit do svých řad: přestože se Hewlett-Packard na světové úrovni pyšní tím, že patří mezi Top 10 Best Companies for Working Mothers (Nejlepších deset firem pro pracující matky), máme na lokální úrovni co dohánět. Slabé místo vidím zejména v komunikaci s matkami na mateřské dovolené a identifikaci jejich potřeb. Nepochybně máme mezery v tom, do jaké míry sledujeme vývoj dané ženy v průběhu její mateřské dovolené; nejsme potom adekvátně připraveni na to, abychom jí dokázali vyjít vstříc při návratu do zaměstnání.

Jaké konkrétní postupy v současné době zavádíte nebo o jakých politikách do budoucna uvažujete?

V oblasti širšího zapojení žen do manažerských pozic přebíráme korporátní model Women Leadership a vzdělávání žen v tzv. Top Talent List, kde se v lokální entitě vytipuje určitý počet zaměstnanců, kterým je potom poskytováno speciální školení. Chtěli bychom dosáhnout vyššího zastoupení žen v tomto programu, protože soustavné další vzdělávání jim dává lepší příležitost v případném rozhodování o manažerské pozici. Důležité je dát ženám šanci - ne všechny chtějí být manažerkami na vysoké pozici, ale je podstatné, aby jim to bylo kdy vůbec nabídnuto, a ony samy měly možnost pozici přijmout nebo odmítnout.

Domníváte se, že je "výhodné" rovné příležitosti v soukromém sektoru v České republice podporovat?

Jsem přesvědčena, že je to oblast, která zaměstnancům dává pocit jistoty a komfortu. Budou-li se zajímat o zaměstnání u firmy, pro niž jsou rovné příležitosti prioritou, mají jistotu, že v rámci své politiky tato firma upřednostňuje nediskriminační prostředí a rovné zacházení. Cílem je najít výhody a nikoli nevýhody a využít různorodosti k rozvoji týmů a týmové práce. V každém týmu je potřebný ženský i mužský prvek; oba stejně přispívají k vyváženosti.
Domnívám se také, že téma rovných příležitostí směřuje k tomu, aby si společnost uvědomila, že výchova dětí není jen věcí ženy, ale i muže. Proto mám obavu - mluví-li se dnes o firemních mateřských školách - zda tak nedochází k tomu, že jsou muži z péče o dítě předem vyřazeni tím, že pracují jinde, a je opět na ženách, aby dítě - i kdyby ve školce za rohem - vyzvedly. Zařídit školku je hodně "viditelným" krokem, který však trochu zamlžuje problém rovného postavení mužů a žen. Zajímavějším řešením by byl možná příspěvek na hlídání dětí.

Jak Vy osobně hodnotíte přístup české vlády, a politiků obecně, k rovným příležitostem?

Tuto otázku vnímám z pohledu toho, kdo politiku rovných příležitostí - ale nejen ji - vytváří. Určitě s tím totiž souvisí otázka zastoupení žen ve vládě, parlamentu a těch pozicích, kde se o vládní politice rozhoduje. Právě tam by se mělo začít se změnami a ne vymýšlet programy, které zůstanou pouze na papíře. Ženy by se na každém programu měly podílet hned od začátku, aby byl smysluplný.

Co Vás přivedlo k zájmu o toto téma?

Diverzita je pro mě každodenní záležitostí, protože můj manžel je cizinec - míšení kultur, jazyků a jiných přístupů je u nás proto na každodenním pořádku. I z pracovního pohledu jsem na své pozici právníka společnosti součástí tzv. legal týmu, který je mezinárodní, takže diverzita je zároveň i součástí mé každodenní práce. A proč se zajímám o postavení žen? Protože si myslím, že na to máme a jsme dostatečně vzdělané, schopné a samostatné se ve společnosti uplatnit lépe než je nám v současnosti umožněno.

Děkuji.

Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).

Email *