Kolektivní zkušenost flexibility

30.6.2020, Klára Čmolíková Cozlová, Gender Studies o.p.s.

V posledních letech se urputně snažíme hovořit o flexibilitě práce. O negativní i pozitivní flexibilitě. O genderových konotacích ve spojení s flexibilitou. Zas a znovu otevíráme téma klouzavé pracovní doby, home officu, stlačeného pracovního týdne, konta pracovní doby, ale také zkrácených úvazků. A do toho vpadnou krizová opatření a doporučení vlády zaměstnavatelům: využívejte nejvyšší možnou měrou práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vykonávat v místě bydliště.1

Rázem se home office stal z extra „benefitu“ pouhým standardním nastavením místa výkonu práce. Samozřejmě ne všechny pracovní pozice na toto nastavení dosáhly a práce z domova se tak netýkala všech. Avšak krizový stav způsobil, že se velké procento zaměstnavatelů, zaměstnanců a zaměstnankyň ocitlo ve zcela nové situaci. Kdo byl na takto masivní přechod do digitálního řízení kanceláře i řízení lidí na dálku připraven, představuje spíše světlou výjimku. I proto se v druhé polovině letošního března vynořil nespočet článků, které radily jak zaměstnavatelům, tak zaměstnaným, jak na práci z domova:

A ještě spoustu dobrých rad, jak využít čas karantény na další osobní rozvoj, vzdělávání a obecně růst.

Střet s realitou

Avšak právě tyto rady, udělované pro dobro věci, se v případě hromadně sdílené zkušenosti práce z domova naprosto míjely s nemalou částí cílové skupiny, pro kterou byly určeny.

Kde si uděláte prostor na práci ve chvíli, kdy máte doma také děti vyžadující pomoc s učením online a partnera či partnerku paralelně pracující na notebooku? Jak zařídíte, abyste nebyli rušeni v bytě 0+nic již jen partnerem či partnerkou, natož nedej bože celou rodinou? Jak máte zachovávat stejnou denní rutinu jako v práci, když z logiky věci nejste v práci a ani prakticky to úplně není možné s ohledem na vybavení domácnosti oproti kanceláři? Jak máte zachovat stejnou pracovní rutinu, když na každý online meeting instalujete jinou aplikaci podle toho, nač je druhá strana zvyklá? Jak toto vše zvládnout, když bydlíte na malé vesnici a nutnost nákupu, návštěvy pošty a třeba péče o rodiče je variantou minimálně na 3 hodiny? Bože, jak já bych chtěla mít myšlenky na pravidelné cvičení a převlékání do práce…. To není home office, to je krizové řízení!

Férově neznamená pro všechny stejně

V podobné situaci se z důvodu krizových opatření ocitla velká část pracující populace. Tato kolektivní zkušenost ukázala – světe, div se - že všichni lidé nejsou stejní. A že výkon práce z domova a podmínky pro něj se zásadně liší, pokud jste žena či muž, jste single, žijete s partnerem či partnerkou, máte malé či odrostlé děti, řešíte další péči o jiné závislé osoby, máte finanční zázemí. A co více, ukázala, jak moc málo jsme připraveni na digitální práci a řízení lidí na dálku. Samozřejmě není práce z domova pro každého. Ale také, jak už bylo řečeno, lidé jsou různí a tak práce na dálku nemusí – a vlastně ani nemůže - být unifikovaná. Pokud je vaše práce ze strany zaměstnavatele řízena s ohledem na skutečnost, že jste to právě vy s vašimi osobními silnými i slabými stránkami, s vašimi subjektivními potřebami i možnostmi, je možné dojít k více individuálnímu nastavení. To může být i ve větší flexibilitě i v rozvržení pracovní doby, kterou si můžete přizpůsobit svému dennímu režimu. Můžete pracovat především ráno a odpoledne nebo naopak večer. Záleží samozřejmě také na návaznosti vaší práce a práce kolegů a kolegyň.

Komunikace – základní podmínka i klíč k úspěchu

Musíte však o možnostech vědět a především o nich musí vědět a hlavně je musí umět využívat a řídit vaši nadřízení. Obě strany potřebují mít informace a informační tok by měl být podporován i při home officu. To, co si v kanceláři řeknete, když si vzpomenete – houknete přes počítač, či sdělíte mezi řečí u kávy – musíte na home officu evidovat, sbírat a následně sdílet s konkrétními osobami. Jinak se vzájemně ztratíte. Když narazíte na problém, složitě a zdlouhavě vysvětlujete vše znovu. A nejhorší na tom je, že to většinou vysvětlujete v naprosto nevhodnou dobu a všem – i těm, kterých se to netýká. Zkušenost ukázala, že komunikace při práci výhradně z domova zabírá najednou mnohem více času, nežli při práci v kanceláři.

Komunikace se zároveň ukázala jako klíčová i uvnitř rodiny: nastavení potřeby naprostého ticha pro připravené online schůzky bylo nutné koordinovat s partnerem či partnerkou rovněž pracující/m z domova; rozložení povinností ve smyslu práce a péče, včetně podpory vzdělávání vlastních dětí, bylo nutné v rámci partnerského vztahu vyjednat. Zajištění běžného chodu domácnosti při jejím plném obsazení a snahy dodržet zákaz vycházení, nebylo vždy jednoduché.

Nicméně díky délce této hromadné zkušenosti s prací z domova hodně věcí vykrystalizovalo. Lze nalézt praktické a funkční nástroje pro online meetingy, i online konference, lze vydefinovat část práce, která se dá vykonávat z jiného místa nežli pouze z kanceláře. Různé průzkumy ukázaly, že lidé nutně nemusí být vidět na pracovišti a přesto pracují: pokud jsou navíc dobře vedeni a řízeni, jejich produktivita výrazně neklesá. A možná ne příliš překvapivě, mnoho zaměstnanců a zaměstnankyň si práci z domova vyzkoušelo a rádo by u ní (v kombinaci s prací na pracovišti) v nějakém rozsahu zůstalo. Společnosti Twitter, Facebook či Google oznámily, že rozšíří možnost plného čerpání home officu. Snad se s nabídkou přidají i zaměstnavatelé u nás a naučí se flexibilní formy práce efektivně a férově řídit.

1 - USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 15. března 2020 č. 215 (Konkrétně jde o bod III. písmeno a). Průzkum: třetina pracujících Čechů má možnost pracovat z domova. Eurozprávy. Online. Dostupné z: https://eurozpravy.cz/ekonomika/ceska-republika/pruzkum-tretina-pracujicich-cechu-ma-moznost-pracovat-z-domova.e376a74b/