Rok 2007 přináší řadu změn. Jednou z nich je navýšení rodičovského příspěvku a jde o růst více než dvojnásobný. A mně nezbývá než říct: konečně. Už bylo na čase ohodnotit výchovu dětí takovou částkou, která stačí alespoň na pokrytí základních životních potřeb a přináší byť jen minimální finanční jistotu.
Ne, určitě se nejedná o systémové řešení, ale narozdíl od řady odpůrců a odpůrkyň tohoto kroku se nedomnívám, že přinese nějaké výrazné zhoršení situace v zaměstnávání žen (a mužů) navracejících se z rodičovské dovolené. Muže nacházíte v závorce proto, že dnes jsou to především ženy, které jsou na mateřské a rodičovské dovolené a kterých se týkají problémy související s návratem na trh práce. A ty využívaly maximální délky rodičovské již v době, kdy příspěvek činil ty necelé čtyři tisíce.
Není čas na práci
Podstata problematického postavení žen v reprodukčním věku a žen s dětmi na trhu práce totiž neleží ve výši příspěvku, ale v struktuře současného trhu práce a neaktivním přístupu státu a zaměstnavatelů k řešení tohoto problému.
Ženám, které dlouhodobě zůstávají na rodičovské dovolené se často není ani co divit. V řadě regionů je nedostatek pracovních příležitostí a velká část těch existujících rozhodně není tím, co si představujeme pod "životní seberealizací". Podstatným problémem je také to, že většina pracovních pozic neumožňuje ani minimální rozumné skloubení rodinného a pracovního života. Podle současného zákona můžete dávat dítě po dovršení tří let věku do školky na maximálně čtyři hodiny, aby vám zůstal nárok na výplatu rodičovského příspěvku. Řada lidí musí do zaměstnání dojíždět a to nějaký čas zabere. Třeba i hodinu trvá, než se dostanete do práce potom, co odvedete dítě do školky a další hodinu zabere, než ho zase vyzvednete. A tak vám zbývají jen dvě hodiny na práci. A to se nejspíš nevyplatí ani vám, ani zaměstnavateli. Výše platu - a na částečný úvazek teprve - totiž neumožňuje zařídit si "babysitting" nebo někoho na hlídání. Jindy nebývají překážkou finance, ale nedostupnost podobných služeb.
Maminky se nám nevyplácí
Bez zmínky by nemělo zůstat, že v některých pracovních pozicích není dodržován ani základní standard zákonných pracovních podmínek. Nemalou bariérou je i to, že zaměstnavatelé často nemají o lidi vracející se z rodičovské či o lidi pečující o děti zájem. Považují je za nespolehlivé pracující, kteří se jim nevyplatí. I takhle to dělají někteří zaměstnavatelé: "My jsme slušný podnik, takže se dělá to, že jakmile maminka nastoupí, dostane výpověď. Tři měsíce je doma, my jí platíme a když má nárok na dovolenou, tak jí ještě dáme dovolenou. ... Rozhodně jí neřekneme, tak jako v ostatních podnicích, že bychom jí nabídli práci podřadnou, kterou jako odmítne s tím, abychom jí nemuseli dávat odstupné, tak to jako ne."(1)
Zvýšení rodičovského příspěvku vítám. Umožňuje alespoň jakýsi životní standard. Rozhodně však není systémovým řešením umožňujícím lepší slaďování rodinného a pracovního života. Proto musíme hledat jiná řešení, která leží ve změně koncepce celé mateřské a rodičovské dovolené, využívání různých flexibilních forem práce nejen na straně zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců a zaměstnankyň a celoživotním vzdělávání, které pomáhá vyplňovat bílá místa v pracovních životopisech.
(1) Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů - Věra Kuchařová, Sylva Ettlerová, Olga Nešporová, Kamila Svobodová - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí in Kariéra - Rodina - Rovné příležitosti, Gender Studies 2006.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).