x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

Nerovnosti v přístupu k interrupcím jako k sociálnímu právu. Pár poznámek z praxe.

31.5.2021, Justyna, aktivistka, členka iniciativy Ciocia Czesia, působí v oblasti mezinárodní migrace

Ciocia Czesia (čti Ťoťa Češa – zdrobnělina od jména Česlava, neboli také „česká tetička“) – neformální pro-choice skupina poskytující informace a podporu v přístupu k interrupcím pro osoby z Polska, které se ocitly v situaci nechtěného těhotenství. Vznikla „zdola“ v Praze v říjnu 2020 v reakci na přijetí usnesení o zákazu potratů z důvodu poškození plodu polským provládním ústavním soudem.

Ahoj,

díky, že se na nás obracíš. Věříme, že každý člověk má právo zvolit si, jak chce, aby vypadal jeho*její život, a co se stane s jeho*jejím tělem. Proto poskytujeme podporu lidem z Polska, kteří chtějí ukončit své těhotenství. Jsme tady pro tebe a pomůžeme ti projít si celým procesem. Na úvod zasíláme informace, které je potřeba brát v potaz při plánování interrupce v České republice:

Jsme v tom s tebou a pokusíme se ti v této těžké chvíli poskytnout co největší podporu.

Tvoje Teta Czesia

V iniciativě Ciocia Czesia obdobných zpráv posíláme několik týdně. Možná si nyní pokládáte otázku, proč stojí zákrok umělého přerušení těhotenství více než dvojnásobek průměrné ceny, kterou je možné najít při rychlé rešerši na internetu (cca. 3000 až 5000 tisíc Kč). Ne, cena interrupcí najednou raketově nestoupla. Výsledkem neshody v interpretaci současné potratové legislativy mezi Ministerstvem zdravotnictví a Českou Lékařskou Komorou je totiž to, že většina veřejných zdravotnických zařízení, které jsme kontaktovaly, pacient*k*y z Polska odmítá přijmout. Dopady jsou proto jasné – jakmile je přístup k veřejné zdravotní péči (a ukončení těhotenství je jedním základních reprodukčních práv) odepřen, skupině, jež je tímto zasažená, nezbývá nic jiného, než se obrátit na soukromá, komerční zařízení. Proto se drtivá většina lidí z Polska, kteří přijíždí na provedení interrupce do Česka, obrací na neveřejné kliniky, kde je částka za potrat vyšší. Zde by bylo na místě doplnit, že se jedná pouze o chirurgické zákroky. Farmakologická interrupce (tzn. metoda ukončení těhotenství pomocí tzv. potratových pilulek mifepristonu a misoprostolu) je pro ně skoro nedostupná a také zbytečně náročná (vyžaduje dvě návštevy v nemocnici v rozmezí několika dnů).

Místo přístupu k bezpečnému, legálnímu a finančně dostupnému potratu (ideálně hrazenému pojišťovnou), musí lidé, kteří jej potřebují, shánět finance, vynaložit čas na plánování zákroku a dopravu (mnoho z nich musí projet stovky kilometrů, občas i přes noc). Často musí také zajistit náhradní péči o další rodinné příslušníky*ice po dobu, kdy budou pryč. Samozřejmostí není ani zajištění doprovodu na cestu nebo možnost říci doma otevřeně důvod své absence. Naopak, jedná se o určitý „luxus“ a privilegium těch, které*í mají podporu blízkých a sociální kapitál.

Přístup k interrupcím není výlučně lidské právo a záležitost čistě zdravotní péče, je to také sociální otázka. Možnost přerušit těhotenství na zahraniční klinice není řešení dostupné pro všechny. Důležitými faktory ovlivňujícími přístup k interrupci je mít stabilní práci a/nebo úspory, bydlení, kontakty. Během současné pandemie se proto ještě více zviditelnil třídní rozměr potratů a přílišná regulace přístupu k nim.

Proto je naší iniciativě blízký solidární postoj založený na důvěře při poskytování finanční podpory pro zranitelné a finančně znevýhodněné osoby v situaci nechtěného těhotenství. Natalia Broniarczyk, členka sítě Aborcja Bez Granic (Interrupce bez hranic) nabízí řešení více rovnostářské a spravedlivější dostupnosti potratů. Podle ní je šance na vyrovnání ekonomických a sociálních nerovností možná při vyšší dostupnosti farmakologických interrupcí. Spočívá to mimo jiné v deregulaci současných omezení nařízených medicínou, zákony a trhem, která regulují, kde a jak mají být tzv. potratové pilulky dostupné. 

„Legislativa upravující umělé přerušování těhotenství je zmedikalizovaná, podléhá licencím a iracionálním požadavkům. Proto se potrat stává v mnohém třídním problémem. Smí ho provádět pouze specializovaní lidé, kteří k tomu mají pravomoce (biomoc). V důsledku se stávají interrupce mnohem dražší.“

V mnoha zemích byla cena tzv. potratových pilulek dostupných prostřednictvím oficiálního systému zdravotní péče zvýšena na cenu chirurgického zákroku, i když se postupy v každém ohledu liší. V případě chirurgické interrupce je těhotná osoba anestetizována, několik hodin leží na klinice a obvykle se o ní stará několik lidí. V případě chemického potratu dostane těhotná během návštěvy sadu léků a pokyny.

Přístup k bezpečným potratům doma není rozmarem, měl by být brán vážně, zejména během pandemie, kdy je žádoucí zůstat doma. Právě farmakologický potrat může být odpovědí na nedostatečný přístup ke zdravotnickým zařízením, a na nedostatek zdravotnického personálu, obzvlášť v nejchudších regionech.

V loňském roce schválila britská vláda užívání potratových pilulek doma po telefonické nebo online konzultaci se zdravotnickým personálem místo nutnosti návštěvy v nemocnici. První zveřejněná data ukazují, že většina tuto možnost využila, a více než polovina všech potratů do června 2020 proběhla doma. 

V oficiálním systému zdravotní péče, pokud nemáte odpovídající pojištění, neplatíte za péči, ale za službu, která je drahá a dostupná jen pár vyvoleným. Kriminalizace potratů je vždy spojena se vznikem drahých služeb prováděných v profesionálních lékařských ordinacích nebo na licencovaných zdravotnických pracovištích. Přístup k lékařské péči je tak podmíněný přístupem k financím, zejména v gynekologii.

Příklady z jiných zemí, kde byly liberalizovány zákony o potratech, jasně ukazují, že zákon sám o sobě není lékem na nespravedlivý přístup k potratům. Řešením, které nerovnosti v této oblasti vyrovnává, je samoorganizace zdola a sítě podpory, jakými jsou například kolektivy sdružené v Aborcja Bez Granic, nebo organizace Women Help Women. Na poslední jmenovanou se také obracejí těhotné žijící v Česku, pro něž je interrupce nedostupná z finančních důvodů (např. lidé ohroženíé příjmovou chudobou). 

Na závěr zde nechávám otázky, které jsem si pokládala během psaní tohoto článku, a na které nemáme odpověď: 

Kolik lidi v Česku si nemůže dovolit přerušit těhotenství kvůli své špatné socio-ekonomické situaci?

A kolik lidí v Polsku se nedozví, že existuje podpůrná síť poskytující materiální a psychologickou pomoc v případě potratu, protože nemají přístup k informacím, jsou digitálně nebo sociálně vyloučenI*y?

 

S případnými dotazy se prosím obracejte na ciocia_czesia@riseup.net

Naše aktivity můžete finančně podpořit prostřednictvím veřejné sbírky https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pro-ciociu-czesiu


Při psaní tohoto textu jsem vycházela primárně z půlročních zkušeností kolektivu Ciocia Czesia. Inspiraci pro mě byl také článek Natalii Broniarczyk, Aborcja w domu to kwestia klasowa, viz http://codziennikfeministyczny.pl/aborcja-domu-kwestia-klasowa/

 

Autorka fotky: Marta Bogdanowicz, zdroj FB stránka Spacerowiczka

Fotka zachycuje osobu, která drží piketu s návodem na podávání potratových pilulek (mifepristonu a misoprostolu). Instrukce je v polském jazyce.

Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).

Email *