Koupit stromeček, naporcovat kapra, sehnat dárky, napéct cukroví – to je jen stručný soupis činností, které během prosince absolvuje převážná část českých rodin. S koncem roku se nahrnou vánoční povinnosti a člověk se mnohdy psychicky vyčerpá jen tím, aby zajistil své rodině klidné a příjemné vánoce podle svých představ. Někteří ale nákupy odkládají, snaží se je dohnat na poslední chvíli a do obchodu přicházejí třeba i na Štědrý den po obědě. Tam je u pokladny mnohdy čeká žena, která se sice z posledních sil usmívá, ale klidné vánoce mít rozhodně nebude.
Práce ve státní svátky není v České republice nijak upravena legislativou. Tato situace je ve střední Evropě výjimkou. Všechny okolní státy mají nějakou kodifikaci, která zajišťuje zaměstnancům a zaměstnankyním obchodu alespoň minimální volno ve státní svátky. Odborový svaz pracovníků obchodu se opakovaně snažil prosadit zákon o sváteční otevírací době již od roku 2005. Při posledním pokusu návrh předložil v roce 2014 senátor František Bublan. Po schválení návrhu Senátem zákon přešel k projednání do Poslanecké sněmovny. Ta propustila zákon do dalších čtení a 15. dubna 2016 jej odhlasovala, avšak s pozměňujícím návrhem poslance Kubíčka, který zákon redukuje na 25. a 26. prosince a 1. ledna a na Štědrý den maximálně do 14:00. Zákon nyní putuje do Senátu, odkud se může ale k projednání vrátit zpět do Poslanecké sněmovny, která by o něm mohla opět hlasovat v původním znění (7 volných dnů v roce). Pozměňovací návrh, který zákon razantně okleštil na pouhé tři dny, podpořili poslanci a poslankyně ANO, TOP09, ODS a překvapivě také KSČM.
Původní návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě obsahoval požadavek na úplné uzavření obchodů ve dnech 7 státních svátků ze 13. Konkrétně by mělo zůstat zavřeno 1. ledna, na Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října a 25. a 26. prosince. Na Štědrý den by bylo otevřeno maximálně do 12:00. Zákon by se netýkal prodejen, jejichž plocha nepřesahuje 200 m2, čerpacích stanic, lékáren, prodejen na letištích a nádražích a ve zdravotnických zařízeních. Úprava otevírací doby by také neplatila ve vyhlášeném stavu nouze, nebezpečí, ohrožení státu nebo ve válečném stavu.
Podle nynější situace to vypadá, že zaměstnanci a zaměstnankyně obchodu nakonec zůstanou doma pouhé tři dny v roce, což jim nepřinese výraznější změnu, neboť už teď bývá mnohde 1. ledna a 25. prosince zavřeno. Na jednu stranu tak existuje první právní úprava prodejní doby, což je jistě průlom, ale na stranu druhou to téměř nic neovlivní.
Podle informací Odborového svazu pracovníků obchodu zhruba 80 % zaměstnancých v obchodu tvoří ženy, matky, často také samoživitelky. Jejich mzda se mnohdy pohybuje okolo 12 tisíc korun hrubého, bývají často na hranici chudoby. Obvyklým jevem je zaměstnávání na zkrácené úvazky, které nutí zaměstnance a zaměstnankyně nacházet si druhá zaměstnání a brigády. Čas s rodinou se tak často smrskne na základní zajištění potřeb dětí.
Odpůrci zákona často argumentují tím, že zavřením obchodů společnost vychovávat nelze, nedá se nikoho nutit, aby místo do obchodního centra šel do přírody. Zákon prý odnímá nakupujícím svobodnou volbu, jak naložit se svým volným časem. Právní úprava však není namířena proti zákazníkům a zákaznicím, ale naopak PRO zaměstnané v obchodu. Ti totiž možnost výběru, co s volným svátkem, nemají. Na jejich omezenou možnost volby se nehledí.
Pokulhává také argumentace „Proč jen pracující v obchodu? Co hasičský záchranný sbor, lékaři a lékařky či policie?“. Je jisté, že existují činnosti, které si člověk může naplánovat a ovlivnit a takové, které jej náhle překvapí. Pokud člověku začne hořet dům, nebo ho chytne žlučníková kolika, potřebuje okamžitou pomoc a v rámci těchto zaměstnání hovoříme často o celoživotním poslání. Pokud si zákazník či zákaznice vzpomene, že potřebuje 20 deka salámu, jistě bez nich neumře ani neuhoří, jen si ho koupí den předem, den potom, a nebo, v případě „velké nouze“, ve večerce.
Návrh zákona totiž obsahuje omezení podle plochy obchodu a měl by se týkat prodejen nad 200 metrů čtverečních. Tato úprava vychází z francouzského vzoru. Zároveň existuje předpoklad, že menší prodejny bývají často rodinného typu, takže se zaměstnanci a zaměstnankyně dohodnou, zda otevřou či nikoli, případně už nyní mívají tyto prodejny zavřeno. Zákon se dá vnímat také jako podpora malého podnikání – když už zákazník či zákaznice bude chtít nutně nakoupit, zamíří do těchto prodejen. Navzdory některým predikcím zaměstnavatelského Svazu obchodu a cestovního ruchu by tudíž nemělo docházet k výrazným ztrátám. Zákazníci a zákaznice si buď nakoupí jindy, nebo jinde. Jíst (a nakupovat) ovšem nepřestanou.
Podle průzkumu renomované společnosti KPMG by se zákonem omezujícím prodejní dobu souhlasilo 82 % české veřejnosti. Samotní zaměstnanci a zaměstnankyně obchodu o zákon stojí také. Dokázali to v týdnu před třetím čtením, kdy jich desetitisíce nosily na rukou neonové náramky CHCEME VOLNÉ SVÁTKY. Nyní je na poslancích, poslankyních, senátorech a senátorkách, zda zákon vznikne a jakou bude mít nakonec podobu.
Tento text píši z pozice své profese vedoucího tajemníka Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, a současně i občana a spotřebitele. Pro správnost bych rád uvedl, že Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR není naším členem, nicméně máme smlouvu o spolupráci.
Každopádně jsem proti regulaci jako takové, ale rozumnou míru regulace jsem ochoten tolerovat. V současné době Parlament ČR schválil variantu, že budou obchody uzavřeny o Vánocích a na Nový rok, což asi opravdu vystihuje průměrný názor v ČR - neměňte zažitý systém. Nic proti změnám obecně, ale přicestujete-li do Bruselu po 18. hodině či v sobotu odpoledne a v neděli, tak nenakoupíte, leda u Arabů. Nemyslím si, že musíme kopírovat vše. Pokud bychom zavedli uzavírání obchodů o víkendech, svátcích apod. tak bude výsledek stejný - půjdu nakupovat k Vietnamcům. Jaký to má smysl? Trh, resp. Vietnamci, se přizpůsobí, ale kvalita prodeje a prostředí utrpí. Je toto správná cesta?
Zaměstnanci a zaměstnankyně pracující v obchodě se musí přizpůsobit a jít do práce i v sobotu, neděli či o svátku, řada zaměstnanců či zaměstnankyň s tím, má problém - třeba samoživitelky, matky s malými dětmi, ale řada lidí zase tyto směny vyhledává. Možná bych to parafrázoval, vstoupili, jste do fotbalového klubu, který také hraje i za deště, o víkendech a také se prohrává. Zde předpokládám slušného zaměstnavatele, který mi vše zaplatí, umožní přesuny směn. A odbory jsou od toho, aby toto hlídaly, a ne aby zavíraly obchody o svátcích.
Zaměstnavatelé chtějí vydělávat, podnikání je o tom, ale aby stát uměle přerozděloval zisk, jedněm bral a druhým dával = sebere Tescu a dá Vietnamcovi - jakou to má logiku? Víte, jaký je největší problém podnikatelů? - neustálé změny. Špatné zákony tolik nevadí, přizpůsobíme se, ale neměňte je. Představte si, že jste postavil za své peníze (půjčku či hypotéku, za kterou ručíte vším, co máte) prodejnu o velikosti 201 m2 a musíte zavřít o svátcích, ale pokud byste věděl o změnách, tak ji postavíte o velikosti 199 m2.
Svoboda nakupujících - prosím, byl bych rád jako občan, aby mi stát nezasahoval do podnikání, ale aby mne také přestal vychovávat, kdy a kde mám nakupovat nebo nenakupovat. Pokud mám potřebu, tak si půjdu třeba ve 3 ráno koupit třeba lyže a budu za takového obchodníka vděčný, který mi to umožní.
Pokud jde o velikost obchodu - proč zrovna 200 m2? Uvědomují si legislativci, že spousta rodin chodí o svátcích do nákupních center s dětmi a za zábavou? Někdo to považuje za dekadentní, někdo to má naopak rád. Nechme to na spotřebitelích a spotřebitelkách. Osobně, pokud mi někdo uzavře třeba Ikeu o víkendu, budu hodně zlý, neb kdy tam asi tak mám jít?
No - docela bych to uzavřel: Aby nám pánbůh zdravý rozum zachovat ráčil.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).