x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

01/2007 Půl na půl - rovné příležitosti žen a mužů

Příliš dlouhé čekání na antidiskriminační zákon

29.12.2006, Ivana Spoustová, Gender Studies, o.p.s.
Česká republika je jedinou členskou zemí Evropské unie, která doposud nepřijala zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací. Nutnost přijetí tzv. antidiskriminačního zákona pro nás vyplynula nejen z členství v EU, ale také z potřeb osob, jejichž základní práva jsou dotčena a porušována. Nový zákoník práce, který vejde v platnost 1.ledna 2007 totiž odkazuje v otázkách diskriminace na normu, která zatím neexistuje.

Česká republika je jedinou členskou zemí Evropské unie, která doposud nepřijala zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací. Nutnost přijetí tzv. antidiskriminačního zákona pro nás vyplynula nejen z členství v EU, ale také z potřeb osob, jejichž základní práva jsou dotčena a porušována. Nový zákoník práce, který vejde v platnost 1.ledna 2007 totiž odkazuje v otázkách diskriminace na normu, která zatím neexistuje.

Právní ochrana před diskriminací dle Evropského společenství (ES)

Podle požadavků práva ES má právní řád každého členského státu Evropské unie zajišťovat ochranu před diskriminací tím, že
· ve svých právních předpisech zakáže diskriminaci
· vymezí pojmový aparát - tedy definice přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování, sexuálního obtěžování, pronásledování
· vymezí pozitivní opatření (tzv. afirmativní akce)
· zakotví nástroje právní ochrany před diskriminací

Platný právní stav České republiky však požadavky na zajištění rovného zacházení a ochrany před diskriminací obsažené především v sekundárním právu ES nesplňuje. Částečně byly sice předmětné pojmy vymezeny v některých zákonech upravujících pracovněprávní vztahy, zejména v zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb., v platném znění) a v zákoně o zaměstnanosti. Nevztahovaly se však, mimo jiné, např. na oblast samostatné výdělečné činnosti, na oblast sociální ochrany včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, sociálních výhod, vzdělání a dalších oblastí.

Přestože oblast pracovněprávních vztahů v důsledku zavedení nezbytných pojmů do zákoníku práce byla upravena nejlépe, může se situace od 1. ledna 2007 dramaticky změnit k horšímu, a to v souladu s přijetím nového zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.).

Tento právní předpis odkazuje v základních ustanoveních, upravujících problematiku rovného zacházení a diskriminace (viz Hlava IV - Rovné zacházení, zákaz diskriminace důsledky porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů) na tzv. antidiskriminační zákon. Ve svém ustanovení § 17 totiž stanoví, že "právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje zvláštní právní předpis".

Tolik diskutovaný a očekávaný zákon tak tedy odkazuje na normu, která neexistuje, resp. která v důsledku své neplatnosti není součástí našeho právního řádu.

Všichni, kteří očekávají, že se v oblasti ochrany před diskriminačním jednáním a v oblasti uplatňování rovných příležitostí konečně změní situace k lepšímu, s napětím sledují jak si naši zákonodárci s touto situací poradí. Nejjednodušším řešením se zdálo být přijetí antidiskriminačního zákona tak, aby nabyl účinnosti ještě před koncem roku 2006. Takového řešení jsme se nedočkali.

Další možností bylo neúčinný zákon novelizovat ještě před jeho účinností, a to buď posunem jeho účinnosti, nebo dodatečným vložením ustanovení, která v zákoně chybí. (Předchozí zákoník práce byl od roku 1989 resp. 1991 novelizován více než 30krát.)

V pracovněprávních vztazích tak máme (nově i v kolektivních vztazích a v některých právních vztazích před vznikem zaměstnání - viz ustanovení § 1 odst. a) a b) nového zákoníku práce) legislativní vakuum a oběti všech diskriminačních jednání mají svoji cestu za efektivní ochranou svých práv dosti stíženou.

"V momentě, kdy nebude přijat tzv. antidiskriminační zákon, resp. nevstoupí k 1. lednu 2007 v platnost, budeme v České republice čelit nejen "reálnému" nerespektu k rovným příležitostem, ale i neexistenci legislativního zakotvení principu nediskriminace. Dokud Zákoník práce a další právní normy alespoň do jisté míry rovné příležitosti zaručovaly, bylo možné se na jejich ustanovení odvolávat a poukazovat na odpovídající povinnosti zaměstnavatelů i zaměstnanců, a na tuto situaci navazovat i diskuzí o rovných příležitostech v rámci rozvoje lidských zdrojů, slaďování osobního/ rodinného a pracovního života apod. To bude s nepřijatým antidiskriminačním zákonem a novelou zákoníku práce jen velmi obtížně," řekla ředitelka Gender Studies, o.p.s. Alena Králíková ještě před koncem roku 2006.

Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).

Email *