Okolní svět se zmítá ve finanční krizi a víc než kdy jindy se ukazuje důležitost, ale zároveň i iluzornost peněz. Mohou to být „špinavý prachy“, ale přesně tyhle „špinavý prachy“ většina z nás chce, potřebuje a neobejde se bez nich. Zároveň však nelze nevidět určitou absurditu vyjádřenou v rovnici: čím víc peněz máme, tím víc jich potřebujeme. SECONDHAND WOMEN se ve své nové hře Money Transformance s tématem peněz vypořádávají opět dosti svérázným způsobem: ironií a černým humorem, který navíc opepřuje žánr tzv. punkové operetky. Performerky se vysmívají falešnému a sterilnímu světu peněz, zároveň však nepokrytě přiznávají po čem všem ještě touží, na co peníze potřebují.
Hned v úvodní scéně tak parodují svět podnikatelů, či možná politiků. V šedých kvádrech, s přesvědčivými výrazy a gesty pronášejí k publiku prázdná slova, kterými se jej snaží přesvědčit, proč potřebují více peněz. Jejich seskupení je nejlepší (Musí být, vždyť tři z členek se daly dohromady, protože umí dobře pít! A dokonce byly ve Venezuele a v New Yorku!), takže se pochopitelně nemohou smířit s penězi, které jim před pár lety stačily. Navíc jsou znovu rozvedené nebo vdané, čekají děti, mají mladší milence atd. Také potřebují nový zadek, protože na tom stávajícím se objevilo akné. A když už si koupíte pistoli, tak k ní potřebujete kabelku.
Rovinu parodie a výsměchu (která se znásobuje kabaretním, občas téměř estrádním pojetím jednotlivých sekvencí) se ale prolínají i další, závažnější sdělení. Již zmíněná úvodní scéna se zároveň dotýká vysoce aktuálního tématu a tím je grantová politika českého státu. Pro nezávislé subjekty a projekty je čím dál obtížnější získat finanční podporu – a proto je třeba vybrat sponzorovi co nejlepší místo a předvést se v co nejlepším světě. Ale co tvůrčí svoboda? Jako řešení se pak nabízí už jenom přepadení. Krást se sice nemá, ale když už jednou kradete, tak by to měla být aspoň obrovská suma peněz.
Problematická je i distribuce peněz mezi muži a ženami. Neuvěřitelně vtipná scénka vybízí k podstatně méně vtipnému zamyšlení: Kdo si může v dnešním světě koupit někoho, kdo za něj udělá nutnou, ale nudnou práci? Můžeme si dovolit nemít bohaté muže? Pichlavý nadhled střídají i osobní výpovědi hereček odkazující k jejich nejistotě v dnešním světě peněz: mohu být dobrá matka, pokud moje dítě nebude mít vše bio (plenkami počínaje, školkou konče?) Jak se vyhnout hromadění věcí, když se jich nabízí tak široká a nepřeberná paleta? Proč nemáme čas? Nebylo nám bez peněz lépe? Nostalgii a zmatek nad tím, co nám peníze mohou přinést/vzít, zase rychle vystřídá „realita“, ve které se za peníze dá prodat vlastní role v představení (a pak zase odkoupit zpět za desetinásobnou cenu). A ve které, pokud chcete odejít z představení, tak... Ale to už zjistěte raději sami/y!
Představení můžete
vidět v rámci festivalu Malá Inventura 28.2. od 18h v divadle Alfred ve dvoře.
Foto: Petr Kudláček (www.alfredvedvore.cz)
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).