Vážené čtenářstvo,

poslední číslo zpravodaje tohoto roku se zaměřuje na otce. Na jejich aktivní zapojení do péče. Zdá se vám, že jsou otcové s dětmi mnohem více vidět? Táta s kočárkem nebo na hřišti už není nic neobvyklého? Otcové běžně nakupují, vaří nebo přebalují? Také to tak vnímám. Je ale pořád otec na hřišti vnímám úplně stejně jako matka na hřišti? Není to náhodou tak, že nám v hlavě přeci jen pořád občas přeběhne myšlenka, jak je to super, že pečuje, a když nese své dítě v nosítku, není to trochu sexy? Ruku na srdce, pořád to není totéž jako matka. A když už jsme v té upřímnosti, nedíváme se na matku na lavičce u hřiště s telefonem v ruce trochu skrz prsty? Nesoudíme ji za to, že nestaví sopky z písku a nevěnuje se dítěti tak, jak to dělají tatínkové? Je ale otázkou, co na tom telefonu dělá. Možná pracuje, protože jindy jí na to nezbývá čas, možná posílá omluvenku do školy, možná shání na internetu dárek pro učitelku na konec roku. Nevíme. Nic nám do toho není, ale soudíme. Otce nesoudíme, ti mají jistě něco urgentního.

Otcové rozhodně pečují mnohem víc než dříve a je to dobře. Pokud se ale podíváme na statistiky, otců na rodičovské dovolené je pořád pouze kolem 2 %. Toto číslo neroste. Ano, částečně je to tím, že je dětí méně, ale i s přihlédnutím k této okolnosti to není žádný šlágr. Prostě 2 %. Česká republika se jakožto členská země Evropské unie zavázala k tomu, že zavede opatření na podporu otcovské péče. Bavíme se o nepřenositelné části rodičovské dovolené, která by měla být alokována na otce. Je kolem toho ale trochu mrzení. Koneckonců tomuto problému se věnuje hned několik článků – Johany Jonákové, Lucie Penosilové i Josefa Vošmika. A vlastně se nad péčí otců zamýšlí i Hana Hašková.

V rozhovoru s Davidem Škrobánkem si můžete přečíst něco o motivaci jednoho táty aktivně podporovat ostatní táty v péči. A v textu Anny Kotkové něco o sendvičové generaci, protože péče není jen o děti, ale i o např. stárnoucí rodiče. 

Jak to tedy s tím zapojením otců je? Až ten táta s kočárkem ponese v hlavě všechny ty myšlenky na pravidelné prohlídky u lékařů, zubařek, na termíny očkování, objednávání obědů, třídní schůzky a na to, že dětem už jsou malé boty a je potřeba koupit dárek na vánoční besídku, pak budou otcové opravdu v péči rovnocenní. Ještě ale máme před sebou kus cesty.

V tomto čísle s názvem Otcové v péči naleznete klasicky tipy z knihovny i od nezletilého kritičstva (to je slovo, co?), dotaz z naší právní poradny a reportáž z naší úspěšné konference Nenech se odradit, pojď učit. Také jsme nedávno vyhlásili nový ročník soutěže Firma roku. Rovné příležitosti. Ročník 2025 je věnován právě podpoře otcovství ve firmách.

Na závěr bych vám chtěla popřát hezké čtení nejen tohoto zpravodaje a nejen v zimních měsících jako je prosinec, který k tomu přímo vybízí. Čtení je skvělá aktivita, díky které se může člověk odreagovat, přijít na jiné myšlenky, a v neposlední řadě se samozřejmě dozvědět spoustu zajímavých věcí. Třeba díky naší Knihovně Jiřiny Šiklové. Někdy to nejsou hezké věci, protože svět někdy není hezké místo k žití. Ale síla je ve vzdělání a solidaritě. Proto se vzdělávejme a nebuďme na ty špatné věci sami*y. A to nejen o Vánocích.

Markéta Štěpánová
šéfredaktorka